Andrew Lurie

Download: Together Again v1, IYDM a TLSIWOY ve vysoké kvalitě (320 kbps)!

Na Tumblru a Soundcloudu se objevily HQ (320 kbps VBR) verze skladeb Together Again (demo verze s delším orchestrálním intrem), If You Don't Mind a The Last Song I'm Wasting on You. Jedná se o první tři stopy z tohoto promo CD s nevydanými songy, které se loni objevilo na eBay a management Evanescence ho následně stáhl z prodeje. Evidentně měl tyto skladby i někdo další, kdo se pokusil prodat je lidem přes Soundcloud a před pár dny konečně utekly v plné kvalitě. Škoda, že nemáme i ty ostatní stopy. Snad jednou...

THANKS to @Ev_chick89 & Jake for the rip!

Download or die:
Together Again [Intro]
http://www.sendspace.com/file/amfd83
If You Don't Mind
http://www.sendspace.com/file/sv6igr
The Last Song I'm Wasting on You
http://www.sendspace.com/file/yeaal1

EDIT: Poslechněte si je na SoundCloud a Tumblru:
https://soundcloud.com/skulleyes75
http://evanescencepromo.tumblr.com/post/80674178006/together-again-intro...
http://evanescencepromo.tumblr.com/post/80673554199/if-you-dont-mind-320...
http://evanescencepromo.tumblr.com/post/80674290833/the-last-song-im-was...

EDIT 2 (12.7.14): Původní odkazy už nefungují, takže prosím stahujte archiveček zde, snad to tam chvilku vydrží:
http://ulozto.cz/xb8EKHDx/evanescence-together-again-promo-cd-zip

If You Don't Mind na eBay

Na eBay se objevilo cédéčko, které údajně obsahuje nevydanou skladbu If You Don't Mind. Skladbu dosud nikdo neslyšel, takže Lycrymosa z EvThreads prodejce požádala, jestli by kousek nenahrál na YouTube jako důkaz. Tady je výsledek. A tady je k tomu diskuse.

UPDATE: Aukce byla ukončena, prodejce byl kontaktován managementem Evanescence a prodej stáhl. Smazal i svá videa z youtube. Zbyl jen tento kousek od Lucy.

http://www.youtube.com/watch?v=WgXk2M3rLFg

Fotodokumentace:

Zdroje:
http://evthreads.proboards.com/index.cgi?board=generalevanescence&action...
http://www.ebay.com/itm/EVANESCENCE-Together-Again-US-Promo-Only-CD-B-Si...
http://www.youtube.com/watch?v=kEFQtcgaSNM

Fórum EvThreads přes noc "zmizelo" ze světa

Včera odpoledne se na Twitteru (a brzy také na EvThreads) objevila poplašná zpráva, že členové aktivistické skupiny Anonymous se chystají napadnout weby Evanescence (Anonymous to attack Evanescence?) a dva koncerty v Manchesteru (6.11.2012) a v Londýně (9.11.2012).

Během následné diskuse na EvThreads vyšlo najevo, že odesílatel pod jménem "Sam Smith" zaslal do britského parlamentu stížnost, že zpěvačka Amy Lee z Evanescence, její manažer Andrew Lurie z 110 Management a jejich právníci ze skupiny Schillings s ním údajně uzavřeli smlouvu, na jejímž základě mu bylo zapovězeno ohlašovat (a tedy "rozmazávat") údajné trestné činy, k nimž prý na fóru došlo.

Den s Amy a Evanescenceville v Miláně

Pátek druhého září byl jedním z nejkrásnějších dní v mém životě a jsem ráda, že s vámi všemi můžu sdílet svou malou recenzi o tom, co se všechno stalo. Osmadvacet šťastných fanoušků mělo šanci poslechnout si šest nových songů a strávit několik hodin se samotnou Amy Lee.

V poledne Amy přijela do studia EMI Music Italy, kde ji čekala tisková konference s mnoha předními publicisty z oboru, zatímco před budovou čekalo velké množství fanoušků ve snaze ji alespoň zahlédnout.

V pět hodin odpoledne opustila studio a odešla dělat další rozhovor ještě předtím, než se přidala k nám na plánované meet & greet. Lidé z EvanescenceWebsite.com zorganizovali něco jako maraton za jejím autem s tím, že na sobě měli místo běžeckých čísel papírky s nápisem AMY FOLLOWER #1, #2 atd. Rozveselilo ji to a začala si nás fotit.

Na meet & greet se vrátila v 17:50 a i když měla zpoždění, zastavila se za fanoušky před studiem, rozdala spoustu podpisů a vyfotila se se všemi, kdo na ni čekali.

V 18:00 jsme byli vpuštěni do studia a nejprve jsme museli podepsat smlouvu, která nás zavazovala, že nebudeme nahrávat ani odesílat telefonem po internetu skladby, které nám budou přehrávány. Nechali jsme si batohy v kanceláři a konečně vešli do velké bílé místnosti. Byla velmi jasná díky svým skleněným stěnám a zařízená bílými gauči, množstvím židlí, klavírem, sadou bubnů a dvěma velkými reproduktory, přistavěnými pro poslechovou session. Zde nás přivítali Andy, Amyin manažer, a Beth, její dlouholetá přítelkyně a asistentka. (Měla jsem tedy šanci Beth pozdravit a pochválit její skvělou práci!)

Když všichni vešli dovnitř, vstoupili do místnosti konečně také promotéři z EMI, uvítali nás a vysvětlili, že Amy si přála, aby se z této akce stala party s fanoušky. Dokonce pro nás zařídila bufet s nápoji, křupkami a vínem a kromě toho také vybrala šest skladeb z nového alba, které nám přehraje -- úplně poprvé a exkluzivně!

Všichni jsme z toho byli nadšení a když Amy otevřela bílé dveře, přivítaly ji ovace ve stoje. Zatímco procházela místností, obklopoval ji aplaus a výkřiky radosti. Velmi ji to dojalo a když nám poděkovala, vrhly se jí do očí slzy (je to vlastně docela vtipné - po čtyřech letech byla Amy ta, kdo měl jako první v očích slzy!). Otřela si oči a přivítala nás na této velké události. Řekla, že miluje setkávání s fanoušky po celém světě a že ji možnost pozvat nás, italské fanoušky, na party spojenou s poslechem hudby nadchla, protože jsme vždycky tak srdeční. Také nám vysvětlila, že z komerčních důvodů není možné, abychom si poslechli celé album, ale vybrala pro nás šest skladeb jako ochutnávku. Řekla, že nás během poslechu nechá samotné, abychom se mohli soustředit na skladby samotné a nenechávali se její přítomností vyrušovat.

Než odešla, dala jsem jí dopis, který jsem pro ni napsala spolu s ostatními dopisy od fanoušků. Poděkovala nám a zatímco promotér z EMI nastavoval audiosystém, zdůraznila: "Chci to opravdu NAHLAS," a pak sladkou italštinou vykřikla: "FORTISSIMO!" (velice nahlas)

První skladbou byla WHAT YOU WANT, první singl -- a vzhledem k tomu, že jsme jej už všichni slyšeli, začali jsme zpívat. Amy byla ohromně potěšena a opustila místnost pohupujíc se do rytmu. Když se skladba blížila ke konci, přisunuli jsme se blíže k reproduktorům, abychom dobře slyšeli nové skladby.

MY HEART IS BROKEN byl první song, který jsme dosud neznali. Začíná velmi jemně, ale během pár sekund je to tu: kytary, basy a bubny. I přes všechna očekávání je kapela mnohem tvrdší než dřív. Text je velmi hezký, i když by ve vás název mohl evokovat standardní baladu o zklamání v lásce, ale není tomu tak. Refrén je velmi chytlavý a když Amy zpívala "My heart is broken, sweet sweet returning", běhal mi mráz po zádech.

THE CHANGE jsem už slyšela na posledních živých koncertech, ale studiová verze je něco úplně jiného. Je to velmi silná, melodická skladba s hlubokým textem ("Say it’s over, yes it’s over! But I need you anyway. Say you love me but it’s not enough!"). V závěru vrcholí v intenzivním crescendu, které jsme v živé verzi neměli šanci slyšet. Bubny jsou velmi výrazné a já s radostí poznamenám, že Will přináší do kapely novou šťávu.

THE OTHER SIDE už byla také několikrát zahrána na koncertech. Studiová verze je ovšem značně odlišná - zvuk je velmi jednoduchý, ale přitom chytlavý a závěrečný refrén s klavírem je plný elektronických prvků, nad nimiž se vznáší text "Counting the days to meet you on the other side... I will always be waiting". Velmi působivé.

LOST IN PARADISE je opravdu těžké popsat. Ale já se o to pokusím, protože věřím, že to bude perla celého alba a že se to bude všem líbit, protože je to nádherné. Nikdy jsem neslyšela skladbu, která by mě už na první poslech dokázala tak emocionálně zasáhnout. Začíná pomalými klavírními tóny, zatímco Amy šeptá: "I’ve been believing in something so distant, as if I was human", pak se postupně přidávají kytary, bubny a zbytek orchestru a společně vytvářejí dechberoucí refrén. Zbytek skladby je už vyvážený, nástroje skvěle doplňují sladkost klavíru a Amy zpívá slova, která se zdají bolestná, ale zároveň tak upřímná a čistá, že vás to zaskočí nepřipravené. Zavřela jsem během té písně oči a začala snít, cítila jsem se opravdu úžasně. Když skončila, nikdo nebyl asi deset sekund schopen nic říct, ale pak následoval obrovský aplaus. Což velmi potěšilo Andyho, který seděl celou dobu na gauči přímo naproti mně.

NEVER GO BACK – Po Lost in Paradise bylo velmi obtížné pokračovat v poslechu, protože jsme se cítili skoro udušeni emocemi obsaženými v předchozích skladbách, ale tohle je jasný hit! Nikdy jsem od Evanescence neslyšela hlasitější song, tohle je snad nejrockovější kus, co kdy udělali. Celou skladbu nás provázely kytary a bubny, zvuk je velice promyšlený. Věděla jsem, že inspirací pro tuhle skladbu byla japonská tsunami, ale z nějakého důvodu jsem očekávala, že to bude mnohem pomalejší. Funguje to však skvěle a všichni z toho byli u vytržení. Text má hloubku ("They are lost, they’ll never go back"). Na konci je velmi dlouhá kytarová dohra a ve chvíli, kdy se blížila k závěru, Amy vešla do místnosti, ztišila náš aplaus a vykřikla: "Hej, ještě není konec!" Následně pomalu klesla k zemi spolu s tím, jak skladba končila...

Poslechová session nás naprosto dostala. Očekávala jsem dobré album, protože znám Amy i jejich staré skladby a dobře vím, že by nikdy nevydali nezajímavou desku, ale poté, co jsem si poslechla tyto skladby, předpokládám, že to bude skvostné!

Když se Amy vrátila do místnosti, zastihla nás všechny ohromně natěšené na nové album. A následovala naprosto kouzelná chvíle: když jsme si všichni sedli, nalila si sklenici červeného vína a posadila se k nám na zem (málem si své bílé šaty polila vínem, takže jí Beth nabídla kapesník). Začali jsme se bavit o našich prvních dojmech z nových skladeb. Ptala se nás, jestli se nám líbily nebo ne a který z nich bychom nejraději vybrali jako další singl. Vysvětlila, že hned po WYW by rádi vydali další razantnější song a teprve potom by to zkusili s něčím pomalejším. Začala velmi zajímavá výměna názorů a Amy nás pozorně poslouchala, velmi potěšena našimi reakcemi. Celé to bylo tak neuvěřitelné - být tam, sedět hned vedle Amy a mluvit s ní, jako byste byli už dlouho přátelé a vídali se denně, dávat jí rady týkající se nového alba a chválit jí nové skladby... byl to sen!

Po chvíli nás Amy přerušila: Dobře, lidi, chci, abyste si poslechli ještě jeden poslední song, můžete si vybrat, který.” Zvolili jsme SWIMMING HOME, protože když jsme se Amy předtím zeptali, který z nich se od ostatních nejvíc liší, zmínila právě ten. Popsala ho jako elektroniku propletenou s klasickým stylem Evanescence. Jedná se vlastně o odpověď na skladbu Never Go Back, která představuje pohled z perspektivy člověka, který ztratil své blízké během tragédie. Swimming Home je píseň, popisující naopak situaci toho, kdo je ztracený. Není ale smutná - je to spíše, jako by se snažila uklidnit ty, kteří přežili. Song je plný naděje, působí jako cesta na klidné a bezpečné místo.

SWIMMING HOME je experimentální skladba, která reprezentuje skutečnou evoluci kapely. Obsahuje množství elektronických prvků (připomene vám mnohem lepší verzi Halfway Down the Stairs) a jde o jedinou stopu na standardní edici alba, kde Amy hraje na harfu. Můžu potvrdit, že kombinace harfy, klavíru a elektroniky je prostě magická! Text a melodie jsou velmi povedené. Není to skladba, jakou byste očekávali od “starých Evanescence”. Ale musím přiznat, že během tohoto songu jsem byla poněkud roztržitá, protože Amy s námi zůstala sedět na podlaze (nikdy byste nečekali, že někdo, kdo vyhrál dvě ceny Grammy a prodal 25 milionů alb, s vámi bude sedět na zemi, ale tohle je Amy a ta je výjimečná), houpala se v rytmu songu a předstírala, že ve vzduchu hraje prsty na harfu. “Slyšíte tam tu harfu?” Víte, poslouchat novou skladbu, zatímco hned vedle vás sedí někdo, kdo v ní zpívá, je opravdu strašně těžké!

Na konci Swimming Home jsme se zvedli a jakmile jsme skladbu dostatečně probrali, začala autogramiáda. Amy si sedla ke stolu s hromadou fixů a během deseti sekund byla obklopena fanoušky. Jako vždy byla ohromně přátelská. Psala podpisy a věnování, děkovala nám za všechny dárky a italský článek o Meet & Greet po milánském koncertě z roku 2006 okomentovala slovy: "Na všech těch fotkách mám legrační výraz!"

Jeden fanoušek se Amy zeptal, co pro ni znamená svoboda. Odpověděla: "Svoboda je pocit, že můžeš naprosto svobodně dělat cokoli, co tě inspiruje. Víš, jak zpívám Hello, hello, remember me? I’m all that shit you can’t control? To na mě mluví chaos. Ale svoboda pro mě znamená tohle - fajn, klid, jsem tady, soustředím se na všechny ty věci, které nemůžu kontrolovat a najdu způsob, jak říct: Já to zvládnu! Vím, že to dokážu!" Dala té skladbě úplně nový význam. Mezitím podepsala úplně všechny věci lidem stojícím před jejím stolem, takže jsem vykřikla: "Amy, nezapomeň na ty lidi tady vzadu!" Otočila se, řekla: "Aha, jasně," a začala i s námi.

Když jsem přišla na řadu, podala jsem jí singl Missing, jestli by mi ho mohla podepsat, a když se podívala na singl Broken hned vedle, uteklo jí: "Oh, grrrrr," ale já jsem zareagovala: "Prosím tě, Amy, nebuď na mě naštvaná, já ten song miluju a strašně se mi líbí, jak ho zpíváš, dokonce je to i můj nick úplně všude na internetu!" Zasmála se na mě a nakreslila ke svému obličeji šipku, ke které se pak podepsala, jako by se snažila od ostatních lidí na fotce držet dále. Vtipné.

Když mi Amy podepsala i vstupenku na tuhle akci, zeptala jsem se jí, jestli četla můj dopis. Zeptala se mě, který z nich to byl, a já jsem odpověděla: "Můj dopis, jsem Nello." Podívala se mi do očí a řekla: "Aha, ano - jsi hrozně milá! Moc ti děkuju." Poděkovala jsem jí také a v té chvíli jsem začala skákat vzrušením po celé místnosti! Zapomněla jsem zmínit, že Amy byla oslnivě krásná, má hluboké oči v barvě nebe a moře, nádherné vlasy, úsměv, který se vám na dlouhou dobu zasekne v mysli. Její krásné tělo vynikalo v jednoduchých a elegantních bílých šatech, ozdobené jen pár kovovými šperky - samozřejmě i včetně jejího snubního prstenu, který, jak přiznala, Josh pouze zaplatil, protože Amy si ho vybrala sama.

Po autogramiádě jsme vyfotili několik skupinových fotografií. Jednu z nich Amy později zveřejnila na Twitteru (poslali jsme jí to e-mailem) s textem "Včera jsem měla ten nejúžasnější zážitek s italskými fanoušky - dokonce mě i trošku přidusili. Miluju vás, lidi, pořád!" Měla hodinu zpoždění, ale když jsme ji požádali, jestli by se nevyfotila zvlášť s každým z výherců, zasmála se a souhlasila. Každý z nás s ní má fotku.

V osm hodin večer promotér z EMI Amy připomněl, že má 50 minut zpoždění oproti svému rozvrhu, takže nám poděkovala za ten krásný čas, který s námi strávila. Než jsme sešli ze schodů, požádala jsem ji, jestli by mě mohla naposledy obejmout... bylo to vřelé a srdečné a ještě dlouho na to nezapomenu. Než Amy opustila studio, ještě jsme se s ní naposledy rozloučili a seskupili jsme se u hlavní brány, abychom jí mohli ještě předvést pořádný aplaus, až bude odjíždět v autě.

Tento den si navždy uchovám ve svém srdci. Bude to dobrá vzpomínka pro chvíle, až se něco nebude dařit, nebo až budu poslouchat písně od Evanescence, zvláště ty nové. Potkala jsem několik skvělých lidí, kteří se mnou sdílejí mou vášeň pro Amy a celou kapelu a myslím, že ta zář v našich očích, zatímco jsme sledovali Amy a poslouchali nové album, nebyla nic jiného než vášeň a láska k hudbě.

Chci poděkovat Amy za to, že byla tak přátelská a milá a také za emoce, které nám předala pomocí své hudby. Děkuji EMI Music Italy za tuhle úžasnou šanci a lidem z EvanescenceWebsite.com za všechno. Miluju vás, lidi!

--
Text: Nello pro EvanescenceWebsite.com, 6.9.2011
Zdroj: http://www.evanescencewebsite.com/?p=3891

Galerie: http://galerie.evanescence.cz/thumbnails.php?album=28

Syndikovat obsah