Prague

Tak jsme se dočkali. Po milionu narážek, tweetů a doufání byla zveřejněna zpráva, že Evanescence přijedou 17. června 2012 do Prahy. Ano, celou dobu jsme se těšili!

Twitter zve Amy do Česka

@AmyLeeEv se včera fanoušků optala, jaké skladby by Evanescence měli zahrát na připravovaném turné. Reakce byly bouřlivé, každý fanoušek se chtěl podělit o své oblíbené skladby. Pak se vynořily vaše pozvánky do České republiky. To mě dojalo. A aby toho nebylo málo, v noci se ozval se @positivnegativ z MTV, že chystá další informace o videoklipu k My Heart is Broken.

DiamondPeopleCZ: Naše drahá múzo, prosím, přijeď do Prahy! Milujeme tě. Tady je náš fanclub... @EvanescenceCZ

http://twitter.com/DiamondPeopleCZ/status/156453875484864512

ann5852: Zlato, přijeď do České republiky! Chceme tě v Praze :))

http://twitter.com/ann5852/status/156466840594432000

rionka: přijeďte do Prahy, ochutnejte to nejhorší víno a zapařte s námi! @tim_mccord @terrybalsamo pojďte do toho, kluci. #CzechLovesEvanescence

http://twitter.com/rionka/status/156470645687980032

positivnegativ: ehm, milí fanoušci @evanescence... nemusíte pořád refreshovat stránky @mtvnews... za pár dní zveřejníme více informací o #MHIB.

http://twitter.com/positivnegativ/status/156501361654108160

ContactMusic.com: Věci, které řekli... Evanescence

"Chceme se vydat do všech těch zemí, odkud se nám ozývají fanoušci: 'Ahoj, přijeďte do mé země. Nikdy jste tu nebyli." Je to vlastně takový náš plán pro další rok - dostat se úplně všude, navštívit všechna místa, kde jsme ještě nebyli, vidět celý svět. A bavit se."

-- Amy Lee, zpěvačka Evanescence, chce v roce 2012 navštívit i vzdálenější místa

Vydáno: 30.12.2011
Zdroj: http://www.contactmusic.com/news/the-things-they-say-23874_1280181

Amy Lee si nemůže zvyknout, že je rockovou hvězdou

Zpěvačka Evanescence Amy Lee se stále ještě přizpůsobuje tomu, že musí být na pódiu rockovou hvězdou. Zpěvačka přiznala, že po pětileté pauze mezi jejich posledním albem The Open Door (2006) a eponymní novinkou, která jim vyšla na podzim 2011, naprosto zapomněla, jak to zvládat na pódiu.

"Zvykla jsem si na normální život, takže se ještě pořád snažím si zapamatovat, jak že se to mám chovat, abych byla na pódiu rocková hvězda a neříkala mezi jednotlivými songy věci, co zní stupidně."

Exkluzivně: Evanescence v Berlíně... a já

Nemohla jsem dospat. Nemohla jsem vydržet. Bolely mě nožičky, ručičky, záda i očička. Ale vyšlo to. Stála jsem uprostřed třetí řady v kotli plném polských gotických fanynek a měla dojem, že do mě udeřil blesk. Ani ne pět metrů přede mnou stála živá, krásná Amy Lee a hrdě si prohlížela pětitisícový dav v berlínské Columbiahalle. "Milujeme tě, Amy," ozvalo se z davu. Usmála se a odpověděla: "Já vás taky."

Ten nápad byl šílený už od samého začátku. Vidět Evanescence naživo jsem si ale přála už od chvíle, co jsem slyšela jejich úplně první singl Bring Me To Life v dubnu 2003. Osm let, během nichž se zaujatost černovlasou zpěvačkou proměnila v rozsáhlý webový projekt. Otázka, zda tam opravdu musím jet, byla předem zodpovězena. V neděli 20. listopadu vstávám v šest ráno, abych na sebe navlékla dostatek chlupatých ponožek. V tašce mám vstupenky, dvě tlusté fixy a booklet od Evanescence Deluxe. Co kdybych někde potkala někoho, kdo by mi ho chtěl, ehm, podepsat, že?

Je 6:34, oblékám si pruhované fusekle a vyrážíme

Spolu s přítelem jsme se vydali na ranní vlak, předtím jsem ale ještě musela vyzvednout lístky od Kuby (který spolu s Mishou nakonec nemohl odjet) a vzít je s sebou slečně Daffodil. Odjet v 7:35 znamená dostat se do Berlína po patnácté hodině. Nakoupili jsme si tedy hromadu jídla (jídelní vůz měl "v nabídce pestrou nabídku jídel"), usadili jsme se v kupé a sledovali, jak se naše země koupe v ranním oparu. U Kralup jsem se zamilovala do rozbořeného strašidelného domu. Následovala dlouhá cesta podél Vltavy, po jejíž hladině se válely chuchvalce mlhy. A pak konečně Německo.

Zabalená do české vlajky předávám vstupenky Daffodil, která se ještě před akcí chce stavit domů. Já vykazuji všechny znaky hysterického fanouška a chci jít ke koncertní hale co nejdřív, vždyť přece musím být vepředu, chápete, musím. Ozbrojím se půllitrovým Spritem a vrháme se do útrob metra. Cesta trvá asi 17 minut, vystupujeme na Platz der Luftbrücke a divíme se, že tu nejsou žádní lidé, ovšem po výstupu nad zem je nám jasné, že první jsme rozhodně nepřišli.

Skupina fanoušků čeká u vchodu do Columbiahalle, další se černá u brány do dvora, kde se leskne zaparkovaný černý autobus. Lidé tu zřejmě doufají, že někdo z kapely náhodou vystrčí nos. Vmísíme se do davu a hledáme nějaké české fanoušky, ale nejspíš je ještě příliš brzo. Na tabuli nad vchodem září nápis EVANESCENCE, 20:00. Původně měli začít v sedm - a do sálu pouštět od šesti... Znamená to, že tady budeme stát o hodinu déle? Nevadí. Naučila jsem se novou německou frázi: "Das ist scheiss egal!" Je to kurva jedno.

Je něco po páté a my se fotíme před Columbiahalle

"Hlídej, já se jdu ještě podívat na ten jejich autobus," sdělím muži a vydám se k bráně do dvora. Na bráně visí hrozen černě oblečených fanoušků. Najednou se ale vrata otevřou a ven se vyrojí deset lidí, každý má cosi v ruce - fotku, plakát, jeden i akustickou kytaru. Některým se ven nechce, s odchodem otálejí. Slečna v červené sukni se pokusí skrz odcházející lidi vecpat do dvora, ale dva pánové od bezpečnosti jí trpělivě vysvětlují, že tudy nikam nepůjde a bránu opět zavřou. Následuji lidi, kteří prostor právě opustili a je mi jasné, že zřejmě právě odcházejí z něčeho, co by mohlo být setkáním s kapelou. Je jich jen pár a nenápadně se míchají do davu. Vlastník bílé kytary na ní má téměř určitě podpis Amy Lee. Vzápětí se mi ale ztratí z očí.

Vracím se zpět do chumelu před branou, už značně narostl, naštěstí v něm ale mám svého oranžového muže. Kousek ode mě stojí vousatý kluk a světlovlasá slečna, oba drží srolované plakáty. Čas oprášit angličtinu. "Můžu mít dotaz?" vnucuji se akčně. "Vy jste právě teď vyšli z tamtoho dvora, že? Byla tam nějaká akce, něco jako Meet & Greet?" Přikyvují. Členové EvClub vyhráli možnost setkat se s kapelou, jeden z nich má v ruce fotku s podpisy všech členů včetně Amy. Srolovaný plakát je upoutávkou na dnešní koncert.

Snažím se zjistit nějaké detaily, ale moc mi povědět nechtějí. Zato vzbudím pozornost japonské slečny s foťákem, stojící hned vedle. "Počkej, cože, tady je Meet & Greet?" obrací se na mě. "Vy jste byli vedle na nějaké autogramiádě? Je tam ještě někdo?" Snažím se ji uklidnit s tím, že už to skončilo a všichni pozvaní už vyšli ven z areálu. "Kolik tam bylo lidí?" ptám se, a dozvídám se, že asi deset, což odpovídá mému pozorování u brány. Slečna s foťákem se jmenuje Runjie Xia a sděluje mi, že stejně jako já, i ona dnes uvidí Evanescence úplně poprvé a prý je z toho úplně šílená. Vyfotí nás před halou, takže máme i důkaz. Hned jí cpu svůj mail.

Dáváme se do řeči ještě s chlapcem vedle, pak i s dalšími lidmi okolo, někdo nám nabídne bonbónky, někdo další začne zpívat "Bring Me To Life"... Původní myšlenku, koupit nějakého hezkého plyšáka a hodit ho na pódium se vzkazem "Chceme vás v Praze!" jsem zamítla zejména pro nedostatek pěkných plyšáků. Na poslední chvíli tedy čmárám na naši českou vlajku křivými písmeny WE WANT YOU IN PRAGUE, celou levou dlaň mám černou, ale to je jedno, stejně jsem si chtěla na ruku načmárat setlist, jak půjdou skladby po sobě... V rohu vznikla nedopatřením černá tečka, tak tam uděláme očičkaté srdíčko, třeba se mi podaří procpat se dopředu a pověsit vlajku na zábradlí, aby si někdo konečně všiml, že naše země také existuje a stojí o jejich show - ale moment, najednou je šest hodin a ta hlavní brána se pohnula!

Popsala jsem českou vlajku. Zajímá vás, kam dopadla?

Dochází k obrovské tlačenici. Všichni se strašně snaží být uvnitř první. Takové davové šílenství jsem ještě nezažila. "Mám úplně zmáčknutá prsa", informuje mě slečna po levici a směje se. Prázdnou láhev od pití pouštím k zemi a snažím se neztratit lístek ani muže, vlajku jsem si radši přivázala na uzel. Prorveme se dovnitř, mou malou kabelčičku nikdo neprohledává. Sál je zalitý fialkovým světlem. Před pódiem stojí dvě řady fanousků, nacpeme se doprostřed a za nás se nalije celý ten zbytek asi pěti tisíc lidí. Slyším kolem sebe polštinu, němčinu i angličtinu. A hlavně, pódium je "velké" skoro jako to v brněnském Semilassu a mikrofony jsou sotva pět metrů ode mě...

První předkapelou v sedm hodin nakonec nebyli ani Fair to Midland, ani The ME Band, ale velmi zajímaví dánští Kellermensch, kteří kromě melancholických rockových poloh a řevu zpěváků nabídli i pěknou show. Člověk, který nosí kytaru na prsou, jiný člověk, který se válí po zemi a mlátí nástroji o zem... Na poslech mi připomínali Soundgarden, ale jako své vlivy uvádějí třeba i Einstürzende Neubauten, Paradise Lost a Neurosis. Značně zajímavá předkapela, zvláště chlapci v publiku jimi byli zaujati (gotické slečny ale bohužel trošku nechápaly).

Následovala o trochu delší show newyorských The Pretty Reckless s blonďatou Taylor v hlavní roli. Ve svých typických provokativních punčoškách, obojku a kratičkých šatech působila na některé nepatřičně, na jiné eroticky. Při jedné skladbě se samozřejmě musela ovinout kolem mikrofonu jako okolo tyče, ale to prostě nejspíš patří k její image. Krásně ovšem roztleskala celý sál a povedlo se jí ho připravit na hlavního interpreta večera.

Evanescence nakonec nevystoupili v osm, ale krátce po deváté. Bedňáci přitáhli doprostřed pódia nástroje, naladili je, otestovaly se světla... a pak se nesmírně dlouho nedělo NIC! Dav šuměl a po chvíli řval, stále víc a víc. Doprava se rozběhli zdravotníci, prý tam někdo omdlel. O chvíli později zkolabovala další slečna před námi. A pak všechno zhaslo. Aplaus zalil celý sál a postupně nabíral na intenzitě, zatímco na pódiu se sešla kapela, Will začal bubnovat, ano, je to What You Want... a právě zezadu přibíhá Amy s rukou nad hlavou, celá se třpytí a zpívá: "Do what you what you want, if you have a dream for better..."

Tento kostým měla Amy na sobě. Galerie zde

Po prvním singlu přichází Going Under, rána jako kladivem do hlavy, Amy tancuje po pódiu a nastavuje mikrofon do davu, všichni řveme GOOOOING UNDER!, každý chce být nejvíc slyšet. První dvě písničky lapám po dechu, úplně doopravdy brečím a u toho se chechtám, protože je to tak neuvěřitelné. Teprve při klidnější The Other Side se pořádně nadechnu a zvládnu si na ruku fixou načmárat zkratky prvních songů. Amy se směje a mlátí vlasy do kláves.

Dav zná i refrény písní z nového alba, ale Evanescence nám nedají vydechnout, Amy se odskočí napít a v moři modrého světla pokračuje s Weight of the World z pět let staré desky The Open Door. Po jejím vysokánském operním výkřiku v závěru skladby se ozve nadšený aplaus, a to i přesto, že jí to na konci maličko ujelo.

The Change začíná melodickou basovou linkou a už od začátku se mi líbila. Amy ji zpívá velmi procítěně, "Say you love me but it's not enough!" a i po této písni následuje bouřlivý aplaus, stejně jako po všech předchozích. Moje oblíbená Made of Stone začíná Terryho řezavou kytarou a doprovodem varhan. Při "I can see your lips moving" mám pocit, že se Amy dívá přímo na mě. Nad obočím se jí táhne řada blýskavých kamínků.

Je ale poznat, že není zcela ve své kůži, má občas trochu problémy ve vyšších polohách (jak později přiznala, trápil ji kašel) a při vysokém "to tear out my heart" nespokojeně zvedá oči v sloup, ale dav zpívá celou dobu s ní, zatímco se točí se na pódiu dokola ve třpytivé černé sukni, blýskavé jak tekutá noc. "Miluju vás, je úžasné být zase zpátky!"

Setlist se údajně během celého německého turné nezměnil, ale já jsem ho dopředu nestudovala. Stejně bych ale neměla šanci se připravit na takovou emocionální nálož, jakou předvedla Amy v dalším momentě za klavírem. Lost in Paradise je ohromná, celý sál ztichne a nedýchá. Je tu jen Amy a moře modrého světla. Usmívá se, zatímco ji lidé začínají nesměle doprovázet zpěvem. A pak do toho vpadne kapela. Je nutné poznamenat, že Troy je vynikající doprovodný kytarista, Tim je skvělý hráč na basu, Terry vyluzuje skvělé zvuky ze své kytary a Will bubnuje jako úžasný blázen. Ale všechny oči v sále jsou upřeny na Amy, každý její pohyb sledují tisíce dychtivých lidí. A uvědomuji si to i já sama, zatímco si otírám mokré oči svýma počmáranýma rukama a natahuju se ze třetí řady, aby mi ani jediný její pohyb neuniknul, aby to neskončilo...

My Heart is Broken se zničehonic stala mojí nejoblíbenější skladbou na novém albu. Je to i textem, protože "chained to this fear that I will never find a way to heal my soul". A živé představení ten dojem jen prohloubilo i přes drobné nedokonalosti ve zpěvu Amy (zvláště v závěru). Až zde se objevuje skutečná akční světelná show, z níž mi blikaly oči ještě tři dny. To víte, na věci, které máte rádi, zíráte rozšířenými zornicemi a pak to máte!

Lithium byla jednou z těch skladeb, které lidé už od začátku zpívali sborem a Sick hned po ní prokázala, že refrén "Sick of it all, sick of it all!" se řve skutečně skvěle. Za kapelou se rozsvěcuje a zhasíná nápis EVANESCENCE. Album s tímto názvem je venku teprve pár týdnů, ale fanoušci nové skladby dobře znají. Jen mně se klepou nohy jako rosol a když si čmárám na ruku, neudržím v ní ani vršek od fixy. Dochází mi, jak to strašlivě rychle utíká. Vždyť za chvíli bude konec.

Moje krásné tričko. Můj krásný setlist!

Oceans začala táhlým zvukem odněkud z mořské hlubiny. Po chvíli zjišťuju, že je to Terryho kytara. Amy se třpytí a mává vlasy, chválí publikum a chce, aby zařvalo víc. Áááách! Ještě víc! Tim přerve strunu, Amy ukazuje, jak s ním soucítí. Vrací se ke klávesám a plynule přechází do singlové Call Me When You're Sober, opět se sborovým doprovodem fanoušků. Tuhle jsem vlastně i očekávala, ale následující Imaginary mě naprosto zaskočila (a nadchla). Bohužel se zdá, že nikde není na videu...

Bring Me To Life začíná jemnou vyhrávkou na klávesy, lidé ji poznávají už podle prvních tónů. Skladba je v posledních letech prezentována bez mužského vokálu, ale fanoušci stále křičí "Wake me up, i can't wake up, save me!" Po jejím skončení Amy zamává a zmizí, nikdo tomu ale nechce uvěřit. Show je dokonale vykonstruovaná, několik minut se neděje naprosto nic. A lidi šílí. "We want more, we want more," skanduje dav. "Amy, Amy, Amy, Amy!"

Po srdceryvné pauze se kapela vrací s přídavkem, první je rychlá Never Go Back, Amy je přivítána ohromným potleskem. Ještě nás ovšem čeká závěrečné rozloučení s klavírem a mně dochází, že bych opravdu měla hodit vlajku na pódium, dokud mám důvod. To by v tom byl čert, abych se netrefila! Zmuchlám ji a odhodlaně mrštím daleko před sebe, doletí až dozadu k Willovým bubnům. Amy je ovšem ten typ člověka, co zvedá věci ze země. Stála hned vedle Willa, takže se sehne, roztáhne vlajku před sebou a čte. WE WANT YOU IN PRAGUE! Je neuvěřitelné, že zrovna Never Go Back a ty věci po ní nikdo nenahrál ani nedal na internet, protože chci strašně vědět, co Amy přesně řekla, když stála vzadu za tím klavírem a koukala na moji českou vlajku. Ale věřím v to, že to bylo něco jako "Do you? Wow, really?" Spíše překvapeně, jakoby něco takového vlastně ani nečekala. Zařvala jsem, jakože ANO! Lidé kolem se chytili a začali řvát se mnou a Amy se pomalu vrátila ke klavíru. "Thank you," poděkovala, "I love you too, ich liebe dich," odpověděla vzápětí komusi vlevo na jeho vyznání lásky a já jsem v té chvíli byla ráda, že stojím uprostřed tak hustého davu, protože mě odmítaly nést nožičky. OK. Teď už stoprocentně ví, že jsou tu nějací lidé, kteří by rádi viděli Evanescence naživo. Mise byla úspěšná... Snad.

Předposlední skladbou byla úžasná Your Star, koupající se v moři bílých světýlek, "the mechanical lights of Berlin", jak Amy správně uvedla a byla za to odměněna dalším bouřlivým potleskem. Večer se neodvratně chýlil ke konci, všichni věděli, že to skončí dokonalou My Immortal. "Máme tady pro vás ještě jednu písničku, lidi," uvedla ji Amy. "Schválně, jestli ji poznáte." Zpíval ji snad celý sál.

Chlapci rozházeli do davu trsátka (to bylo moc vpravo, Troyi!), Will hodil lidem své paličky, jedna proletěla těsně kolem nás. Amy někdo z publika hodil veliký srolovaný papír, snad nějakou kresbu. Zasmála se a zvedla ho, zamávala a zmizela. Pak už se nevrátili. A fialové pódium bylo rozebráno. Musela jsem si jít koupit tričko, abych si měla do čeho utřít oči. "Sakra dobrá show, že?" oslovil mě u baru česky člověk. Dozvěděla jsem se, že se jmenuje Václav, přijel se dcerou Šárkou, ví, kdo jsem a domnívá se, že celé vystoupení bylo úžasné. "Zvukař se jmenuje Eddie a pochází z New Orleans," sdělil. "Já jsem dělal zvukaře třicet let, ale něco takového jsem už dlouho neviděl."

A pak už jen vyklopýtat ze sálu kolem fanoušků navěšených na zábradlí. A dlouhá cesta nočním autobusem domů a pak na spoustu hodin tiše umřít. Ještě pořád jsem počmáraná. Ještě pořád mi zní v uších ozvěna. Ještě pořád nemůžu uvěřit, že Amy z toho pódia prostě jen tak odešla. Byla strašně hezká. Ale už to není nesmělá holčička, naopak, teď sebevědomě řídí celou show a všechny reflektory míří na ni. Byla ohromná, nadšené davy ji nenechaly ani domluvit. Co když ji české publikum zklame? Těžko nad tím přemýšlet, dokud vám blikají reflektory před očima. Jen stále myslíte na to, kde asi skončila ta vaše česká vlajka...

--
Setlist:

What You Want
Going Under
The Other Side
Weight of the World
The Change
Made of Stone
Lost in Paradise
My Heart is Broken
Lithium
Sick
Oceans
Call Me When You're Sober
Imaginary
Bring Me To Life

--
Never Go Back
Your Star
My Immortal

*-*

--
TEXT: Rionka pro http://evanescence.cz
Vydáno: 23.11.2011
Pokud se rozhodnete tento text převzít, uveďte prosím jeho zdroj.

Evanescence navštíví stát Trinidad & Tobago

AmyLeeEv RT @ViVaBoi @AmyLeeEV: “Vy opravdu přijedete do Trinidadu???” -- Jo, 17. prosince! Doufám, že budeš v přední řadě!

https://twitter.com/AmyLeeEV/statuses/133588308377870336

Evanescence s novým albem válcují hitparády, nejlíp si vedou v USA a v Česku

Evanescence vydali minulý týden novou studiovou desku. Netrvalo dlouho a eponymní album ovládlo hitparády prodejnosti po celém světě. Nejlíp si vede v Americe a v Česku.

Skupina okolo charismatické zpěvačky Amy Lee potvrdila, že patří k nejoblíbenějším rockovým kapelám současnosti. Nic na tom nezměnila ani dlouhá pauza - dlouhých pět let čekali fanoušci od vydání alba The Open Door na novou desku...

Amy: "My přijedeme!"

AmyLeeEv: Lidi, ty koncerty, které jsme zatím zveřejnili, jsou jen začátek. Nebuďte smutní, když v tom seznamu zatím nevidíte vaše město. My přijedeme!

http://twitter.com/AmyLeeEV/status/96616068650512384

Důkaz: Amy by ráda přijela i do Prahy

AmyLeeEv: RT @imPLoy: Je možné, že byste přijeli i do Thajska? -- Je to rozhodně na seznamu míst, kam bychom jeli STRAŠNĚ rádi! Také Indie, Čína, Irsko...

... Portoriko, Island, Aljaška, Kostarika, Egypt, Praha...

http://twitter.com/AmyLeeEV/status/5983105616
http://twitter.com/AmyLeeEV/status/5984152967

Syndikovat obsah