AmyLeeBlog.tumblr.com: Malá recenze Aftermath

Tato recenze vyšla 24.8.2014 na AmyLeeBlog.tumblr.com. Bohužel nevím, kdo tam publikuje, ale autorkou je zřejmě dívka :)

Push the Button
Když Amy Lee mluvila o tom, že by do své hudební tvorby ráda zapojila více elektronických prvků, okamžitě mě to zaujalo. Bylo mi jasné, že to bude něco velmi stylizovaného - a dokonce i Push the Button obsahuje Amyinu příchuť elektroniky. Je to zhruba to, co si představuji jako možný výsledek kdysi nedokončeného nahrávání se Stevem Lillywhitem. Ta skladba je velmi sexy a Amy - která svým vokálem prohlašuje, že "ona je ten lovec" - nám představuje svou stránku, o které jsme neslyšeli už od dob Lose Control. Miluji to postupné vrstvení a hlubší tón, k němuž klesne hlasem v části "... feed the hunger". Push the Button je zábavná a plně reprezentuje můj názor, že Amy se v roli "indie" muzikanta cítí skvěle a rozhodně nemá potřebu svůj styl jednoznačně definovat - dokonce ani teď ne.

White Out
White Out je druhý track, který obsahuje příspěvek violoncellisty Dave Eggara. Zvuková textura violoncella se mísí se závanem digitálních detailů a mírně podladěnou vintage atmosférou. Skladba nabízí příjemný přechod od podupávající Push the Button k mnohem strukturovanějším částem Aftermath. Přidává atmosféru a upravuje cestu k dalšímu tracku Remember to Breathe. Amyina přítomnost je zde méně výrazná, ale cítím ji v mixu jemných digitálních zvuků, smísených s Daveovou fantastickou hrou na cello. A to neplatí jen o White Out, ale také o Aftermath jako celku.

Remember to Breathe
Absolutně miluji Remember to Breathe - krátký a zádumčivý track, který zvukově vychází z White Out, ale postrádá dotek předchozí blyštivé digitální vrstvy. To ovšem dovoluje Daveově fantastické hře na cello, aby se naplno rozvinula.

Dark Water
Když jsem slyšela o Dark Water a o tom, jak Amy spolupracovala s Malikou Zarra, byla jsem zvědavá, ale absolutně jsem netušila, co vlastně čekat. Byla jsem tím téměř znepokojena - dokud jsem to poprvé neslyšela. Je to absolutně fantastická práce. Amy zde procvičuje svůj produkční sval a já stěží popadám dech. Je to jeden z nejsilnějších tracků na Aftermath a velmi lehce si ho zapamatujete. Lze to popsat jako temnou a ethno skladbu, táhnou se jím syntezátory i organické arabské nástroje. Malika Zarra je úžasná zpěvačka a způsob, jak Amy zmixovala její vokály, přenáší posluchače na dosud nepoznané, temné a zašlé místo... Při jejím poslechu si přeji tančit uprostřed trhu v Dubaji a celá pomalovaná hennou svádět místní kluky.

Between Worlds
Between Worlds je song z prvního teaseru, který nám Amy nabídla dva týdny před oficiálním vydáním alba. Na počátku je dlouhý, hluboký syntezátorový zvuk [možná Moog?, ale i klavír; pozn. překl.], který proniká celou skladbou a rozechvěje vaši duši. Tenhle kousek je mou nejoblíbenější instrumentální skladbou z Aftermath. Amyiny muzikanstké dovednosti se zde představují stejně nápadně jako Daveova zručnost ve hře na violoncello. Domnívám se, že tento song je zřetelnou zvukovou reprezentací celého alba Aftermath.

Drifter
Drifter je první skladbou, kde slyšíme skutečně výrazně Amyin klavír. Jedná se o pokračování jemného přechodu mezi Dark Water a Between Worlds a stejně jemně navazuje i Can’t Stop What’s Coming. Tento track mi připomíná materiál skladatele Ólafura Arnaldse (jehož jsem také velkým fanouškem). Daveovo violoncello zde hraje vedlejší roli tuláka ["the drifter"], když krouží kolem Amyina klavíru.

Can't Stop What's Coming
Klavír plynule pokračuje z předchozí skladby Drifter a náhle ho doplňuje elektronický beat, následovaný Amyiným vznášejícím se vokálem. "I dream, dream of falling into you." Tato skladba mi připadá velmi romantická. Možná je to v celkovém kontextu téměř bizarní, ale předpokládám, že to je jen můj subjektivní pocit. Opravdu si přeju, aby byla tahle skladba o něco delší, zvlášť když je to jeden z mála songů, kde slyšíme Amy zpívat. Ale po něm následuje další, který považuji za svého favorita:

Voice in My Head
Tohle. Tohle je přesně ten song, který se objevil ve druhém teaseru. Amyin klavír a Daveovo violoncello zde hrají v ještě větším souladu, pomalu kolem sebe tančí a stále agresivněji se blíží ke společnému (i mému) vyvrcholení. Amyina typická skladatelská příchuť je zde opravdu extrémně znát a podle mě se jedná o druhý nejlepší emocionální počin na albu - hned po Lockdown, samozřejmě.

Lockdown
Sladká Lockdown. Tento song spojuje srdce všech milovníků Evanescence. Je to něco jako temnější odnož Swimming Home, okořeněná tvrdšími elektronickými prvky. Amyin zpěv v Lockdown je jako z jiného světa a text skladby se stal jedním z mých nejoblíbenějších. "To survive, I lockdown" ["Abych přežila, uzavřu se"] je něco, k čemu můžeme všichni přirozeně přilnout. V tomto songu jsou velmi intenzivní vokály, jak už jsme dříve věděli z ukázek. Nicméně Lockdown rozehrává svou hru trochu jinak, než jsem čekala a vyvrcholení v podobě refrénu se nachází téměř až na konci. Moje nejoblíbenější část je protiklad mezi jejím prvním a druhým hlasem v části "Say the words..." Je to velice sexy, temné, sugestivní. Přesně tak, jak se mi to líbí!

After
A to nás přivádí ke konci, k After. Skladba má ambientní úvod a přivádí nás zpět do filmového prostředí. Do popředí se dostává Daveovo violoncello a sklada se postupně buduje kolem něj. After je velmi smutné a zádumčivé zakončení, symbolizuje dozvuky ["the aftermath"] a myslím si, že jako závěr alba Aftermath to velice sedí.

--

Samozřejmě je nutné poznamenat, že tohle jsou pouze některé z myšlenek, které mě napadly během dnešního nočního poslechu Aftermath. Zcela přirozeně jsem se do tohoto alba zamilovala, ale samozřejmě chápu, že to nebude to pravé pro "normální" Effervescent fans. Tohle nejsou Evanescence, není to rocková nahrávka. Je to hybridní práce, inspirovaná filmem, která obsahuje několik velmi atypických elektronických skladeb. Osobně jsem si přála slyšet něco takového už od vydání The Open Door. Uvědomila jsem si, že Amy se po umělecké stránce rozvíjí a chtěla jsem se k tomu dostat. Už jsem to určitě říkala dříve - Amy je mnohem víc, než jen zpěvačka. Nechce být zavřená v holubí kleci. Aftermath představuje její dovednosti a expanzivní zájmy - a ze všeho nejvíc symbolizuje její vývoj.

Aftermath je oknem do minulosti, kde můžeme vidět její kreativní mysl z minulého roku. Tohle je důvod, proč je umělecká nezávislost tak důležitá. Nikdo už nemůže škatulkovat její nápady. Žádní hlídači. Je tu jen ona samotná, její hudba, její spolupracovníci a její fanoušci a posluchači. Tato cesta povede ke štěstí, kreativitě a nakonec (což je taky důležité) i k další hudbě pro nás.

Takže... děkuji ti, Amy - já a pravděpodobně i spousta ostatních - za tuhle opravdu úžasnou práci, která bude doufám náležitě oceněna. Jsem nadšená, že můžu poslouchat tuhle hudbu a jsem si jistá, že v průběhu našeho života bude i nadále působit na další a další lidi. Nevím, čm to je, ale Amy má kouzlo.

"Abychom přežili, uzavřeme se."


Vydáno: 24.8.2014

Zdroj:
http://amyleeblog.tumblr.com/post/95690912457/little-summary-aftermath

Komentáře

Obrázek uživatele A

nádherná recenze.. hned musím

nádherná recenze.. hned musím reblognout

Obrázek uživatele Bea-Mall

Líp bych to neřekla. Vážně,

Líp bych to neřekla. Vážně, slečna mi mluví z duše. Z prvu mě trošku mrzelo, že na Aftermath není víc vokál,.. už jsem měla takový ten klasický "EvFan komplex"(chci to rockové, chci tam orchestry, vokály a chci to hned!) ale jak poslouchám album víc a víc, přišla jsem na chuť i těm instrumentálním kouskům.

Zkuste si do přehrávače (pokud posloucháte třeba jako já z mobilu) sesumírovat všechny sklatby do jednoho souboru, bez pauz (moje hifi je třeba dělá všude a úplně mě tím ničí)ty instrumentální niance se tam tak krásně smísí, že člověk chvílemi nepozná jednu skladbu od druhé, je to taková new experience :D

Push the button je prostě sexy. Nemůžu si pomoct. Asi jsem moc ovlivněná filmem, kde jí byl kousíček v té sexové scéně... ale vždycky z ní chytím dirtymind :D

Ráda bych taky řekla že Amy zase zpívá o něco líp. Možná je to tím že to skládá sama pro sebe, sama svůj hlas zná nejlíp a nikdo jí do toho nekecá, jasně... Rozhodně taky od minulého alba uplynula fůra času, a ona se album od albumu vyzpívává víc a víc a zraje jako víno.. ale podle mě to bude i tou netradiční mixáží.. Protože na tohle nejsme zvyklí, je to nové a když se člověk zaposlouchá třeba do Push the Button, je tam slyšet Amyin hlas třeba i ve čtyřech překrývajících se stopách najednou... (Amy na čtvrtou, umřela jsem a jsem v nebi :D )

Skladatelsky super, moc se mi líbí ty nové nástroje co jsou tam všude možně...

A otázka na konec : Myslíte si že v Dark Water zpívá i Amy? Občas mi přijde, jako bych její hlas poznávala v některých background vocals...

uff, to je ode mě pro zatím všechno :D

Obrázek uživatele elizabeth911

Súhlasím, takisto som mala

Súhlasím, takisto som mala taký ten EvFan komplex, ale keďže mám tiež rada aj klavírne piesne - teda inštrumentálne, páči sa mi celý album. Push the button je krásna, páči sa mi Amyin hlas ako koniec-koncov všade. No najviac u mňa zabodovala Lockdown, pretože je skrátka dokonalá. Aby som to upresnila - Amy je dokonalá! :)

Obrázek uživatele A

jsem stoprocentně

jsem stoprocentně přesvědčená, že Amy dělá druhý vokál v Dark Water - její barvu hlasu jsem hned poznala :)

Obrázek uživatele rionka

Ano, souhlasím s tím, určitě

Ano, souhlasím s tím, určitě je to Amy.

Obrázek uživatele Bea-Mall

Žejo!! Tak nejsem jediná kdo

Žejo!! Tak nejsem jediná kdo si myslí :)

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
Syndikovat obsah