EvThreads: Morganova recenze Aftermath (Amy Lee feat. Dave Eggar)

Recenze se objevila 26.8.2014 na evthreads.com, autorem je posluchač "Morgan" (Luis M. Aguirre).

Push the Button
"We force it down, put on a play to hide our shame. No wonder we're in chains."
Myslím, že je docela jasné, že Amy věděla, kam bude tato píseň ve filmu patřit už ve chvíli, kdy na ní pracovala. Je to opravdu sexy a sugestivní skladba, ale v textech si udržuje jistou subtilnost, takže to vůbec nemůže být považováno za "sprosté". Rytmus a vokalizace nesou opravdové poselství; nikdy bych nečekal, že tohle o nějakém Amyině songu napíšu, ale texty - i když jsou efektivní a snadno zapamatovatelné - zde nejsou to hlavní; ten song funguje jako celek.
Miluju ty beaty a atmosféru a hrozně rád bych to slyšel hrát v nějakém taneční klubu - i když pochybuji, že k tomu dojde, aniž by se jednalo o nějaký remix, protože Push the Button má jistý retro sound, jako by vznikla koncem osmdesátých nebo počátkem devadesátých let. Chvíli mi trvalo se vyrovnat s tím, jak je to zmixováno. Celkově se mi to ale líbí a zvykl jsem si na to. Část skladby, kterou jsme slyšeli ve filmu, byla zvukově deformovaná, protože ji Lee [hlavní hrdinka] slyšela přes zeď. Dávalo to dojem, že klávesové pasáže jsou mnohem širší, ale ve skutečnosti je ta skladba docela kompaktní. Líbí se mi obě verze - ten grandiózní, epický zvuk, co jsem si vysnil, i skutečný výsledek. Způsob mixování a instrumentální pasáže mi připomínají mou milovanou Björk, hlavně skladby Miss You a Army of Me z alba Post [1995]. Vlastně bych si je mohl pouštět všechny tři za sebou s pocitem, že tenhle song vznikl ve stejné době. Je to pop, "dance" v tradičním slova smyslu, ale stále si zachovává unikátní zvuk v minimalistické kompozici a mixu.

White Out
Tento kousek sountracku nepovažuji za zvlášť výjimečný. Spíše ho vnímám jako most k určité náladě, která nás má provázet v další části alba. Poslouchám to, zatímco píšu a musím poznamenat, že je to opravdu elegantní. Evokativní a atmosférické, perfektní kousek, který nám má připomenout, že ne všechny skladby jsou tu stejné. Řekl bych, že je to skoro stejně minimalistické jako ta skladba předtím.

Remember to Breathe
V této skladbě se poprvé opravdu představují Daveovy skladatelské schopnosti. Podařilo se mu do ní dostat pocit, který je celou dobu zřetelný, zvláštní tlak, jako byste se topili. A nutí mě to myslet na oceán. Představuji si zatažené počasí nad pláží nebo zálivem. Je to velmi temná, hloubavá skladba. Violoncello uklidňuje a narozdíl od jiných částí alba, kde si občas přeju, aby Dave hrál na více strun, tady je to absolutně perfektní. Tento song je opět velmi minimalistický a v tomto momentě si uvědomíte, že se vlastně jedná o téma, které se táhne celou deskou: je sugestivní, minimalistická a velmi osobní až skoro intimní.

Dark Water
Tahle je moje nejoblíbenější. Cítím, jako bych se do ní postupně zamilovával. Nejprve se mi zalíbí úderné beaty, po nichž následují jakoby šedé texty, a najednou se ocitnete uprostřed sklady, která pojednává o něčem skutečně vážném. Kvůli tomuto songu bych si opravdu přál rozumět jazyku, v němž Malika zpívá. Amyina spolupráce podle mě vyšla perfektně, bylo to riskantní a snadno by se to mohlo přehnat. Zvuk se může zdát až přeplněný různými detaily, ale osobně si myslím, že je to tak správně. Miluju ten jednoduchý, neúnavný rytmus, baskytara je skvělá a smyčce nezapomenutelné. Zní to velmi východně, což byl zřejmě záměr. Z hlediska mixování je to asi nejhutnější skladba na desce, dokonce i Lockdown proti ní zní lehce a Push the Button působí velmi minimalisticky. Dark Water dokáže být atmosférická a zároveň velmi intenzivní. Pravděpodobně by se hodila do scény s pronásledováním, nejlépe v nějakém akčním filmu odehrávajícím se v Indonésii nebo tak něco. Strašně moc to miluju.

Between Worlds
Tuto skladbu považuji za reprezentaci celého alba Aftermath i filmu War Story. Zní velmi melancholicky a intimně, svůdně a dokonce lehce smyslně, pokud posloucháte pozorně. Zde se znovu dostávají ke slovu Daveovy skladatelské dovednosti a jeho vášnivý styl hry. Skladba je zasněná a pohlcující. Dovedl bych si ji představit ve filmové scéně, kde dochází k odhalení velkého tajemství, nalezení pokladu - nebo k jiné scéně, kde se vypráví dávná legenda. Občas se zde objevují i přesně odměřené klavírní tóny.

Drifter
Amyina intimní chvíle následuje ihned po skončení té Daveovy, jako by si pouze vyměnili místa. Drifter zní velmi klasicky a téměř stejně intimně jako Between Worlds. Rozdíl je v tom, že tam, kde byl předchozí song ovládán pocitem objevování a kouzel, zde je hlavní síla v pocitu sebereflexe. Připomíná mi to anime Inuyasha, kde je nádherná a inspirativní hudba. Drifter by se mohl snadno začlenit do tohoto soundtracku. Nutí vás obrátit své myšlenky dovnitř do sebe a pochybovat. Je to skoro jako byste měli možnost sledovat něčí myšlenkový proces. Nápad, který se postupně rodí a pak exploduje ve své hotové formě. Moment uvědomění nebo konečného rozhodnutí. Je to pocit, který jsem neustále hledal a po několikátém opakování poslechu alba jsem to konečně našel v této skladbě... těžko se to vysvětluje. Nicméně, Drifter je nádherný song. Nádherný a velmi citlivý.

Can't Stop What's Coming
"I dream of falling into you, not to feel, just sleep."
Způsob, jak se Drifter napojuje na tento song, je perferktní. Zní to, jako by do kaluže dopadala kapka vody, a když se připojí doprovodný rytmus, téměř vidíte postupně se rozšiřující vlny v kruzích kolem ní. Zdá se mi to velmi poutavé. Tetx je jednoduchý, stručný a přímočarý, ale obraznost je zde velmi silná. Po stránce vokálu a kompozice mi to připomíná Amyinu předchozí práci, například ve skladbě Lose Control. Frázování mi opět připomíná Björk, tentokrát spíše na albu Vespertine - zvláště v písních Aurora a An Echo A Stain. Jedná se o relativně krátký, experimentální song. Mikroskopický beat a atmosféra jsou rovněž velmi ovlivněné prací Björk. Je to ohromně zajímavá kompozice.

Voice in my Head
Zde je podle mého názoru hudební vrchol celého alba. První nádech toho, jak bude znít soundtrack k tomuto filmu, i kdyby film samotný nebyl tak introspektivní. Nejdramatičtější kompozice na celé nahrávce. Nádherný klavírní motiv lehce připomene to, co jsme už slyšeli ve skladbě Drifter, ale konstrukce je jiná. Violoncello a klavír se navzájem prolínají a perfektně se doplňují. Nemůžu ale přijít na dostatečně vypovídající myšlenkový obraz, kterým bych to popsal. Je to velmi unikátní skladba. Možná něco jako let mezi oblaky. Silně emocionální, evokující vzpomínky. Snaha vyrovnat se se zoufalstvím a zmatkem.

Lockdown
"I can feel you calling me, I can taste the poison in your heart."
Z této skladby je okamžitě poznat, že ji složila Amy Lee. Což je dobře, protože právě to udělala. Tento vokální styl je poznávacím znakem Amy. Použité nástroje jsou ale docela unikátní. Pokud bych měl tuto skladbu srovnat s jinými interprety, Björk by mě zřejmě napadla také, ale její otisk je znatelný spíše na jiných místech alba Aftermath. Napadají mě například Portishead se skladbami The Rip nebo Nylon Smile, kde je mimochodem vokál, který mi také trochu připomíná Push the Button. Kruh se zde uzavírá, což není nutně špatná věc - záleží na vašem hudebním vkusu. Skladba Lockdown není tak intenzivní, jak se z předchozích ukázek mohlo zdát, ale její síla je v něčem jiném: text je čistá poezie.

After
Velmi dobrá volba pro závěrečné titulky. Je to pocit, jako byste zavírali dočtenou knihu. Subtilní tóny violoncella zní jako slabý pláč, který pozvolna odplouvá do dáli v míru a spokojenosti.

--
Celkový posudek:
Jako filmový soundtrack: palec nahoru, je to konzistentní a emotivní hudba. 9/10
Jako nezávisle vydané album: eklektická směs, zábavná, zajímavá a dojemná. Odlišný a snadno zapamatovatelný materiál. Některé části by bylo možné vylepšit z hlediska mixování, zvláště vokální skladby. Album je unikátní, ale rozhodně není pro každého. Rozhodně doporučuji těm, kdo hledají něco nového a vyrovnají se se širokou paletou stylů a emocí. Jako celek to působí minimalisticky a intimně. Pokud hledáte něco podobného, zkuste si poslechnout navrhované sklady od Björk a Portishead. 9/10


Text: @Morgan - Luis M. Aguirre
Vydáno: 26.8.2014

Zdroj:
http://evthreads.proboards.com/thread/1838/aftermath-album-discussion-th...

Komentáře

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
Syndikovat obsah