The Gauntlet: Interview s Amy Lee

Díky okamžitému úspěchu debutového alba 'Fallen' se Evanescence stali jednou z největších rockových senzací této generace. Skupina se později vrátila s multiplatinovým CD 'The Open Door'. Po skončení rozsáhlé koncertní šňůry frontwoman Amy Lee nahrála 'Sally's Song' Dannyho Elfmana na soundtrack 'Nightmare Revisited'. The Gauntlet nedávno Amy Lee odchytil, aby s ní prodiskutoval toto album, hudbu a její myšlenky.

TEXT: JASON FISHER

Co je u tebe nového?
Všechno je fajn. Jsem v New Yorku teprve čtyři dny, doteď jsem byla v L.A. kvůli Noční můře.


Když mluvíš o "noční můře", znamená to, že pro tebe byl ten týden v L.A. noční můra, nebo odkazuješ na propagaci alba 'Nightmare Revisited'?

(smích) Ne, myslela jsem tím soundtrack.


Takže šlo všechno dobře?

Bylo to úžasné. Myslím, že poslední týden byl jeden z nejlepších v mém životě. Byl obklopený spoustou věcí. Show Jay Lena dopadla dobře, ale byla tu i spousta jiných věcí. Potkala jsem Dannyho Elfmana, je to můj hrdina. Byl milý a okouzlující, choval se ke mně úžasně a pozval mě k sobě domů, kde to bylo super. Také jsem vystupovala v El Capitan, kde se konala večerní akce na počest Dannyho. Jako součást toho večera jsem zahrála jeden song, který napsal před mnoha lety. Bylo dokonalé sledovat, jak se tyto světy střetávají, protože jak film, tak i Danny Elfman mají oba v mém životě zřetelný otisk. Učinit jim touto cestou poctu a nepokazit to bylo opravdu skvělé. Jo, a jela jsem do Disneylandu.


Byla jsi v Disneylandu poprvé?

Jo. Vyrostla jsem na jižní Floridě a jako dítě jsem byla v Disney World, ale už je to celé věky. Vystoupila jsem v Leno a El Capitan a pak jsme tam měli den volno. Byl tam se mnou můj manžel a blízcí přátelé - Will Hunt, ten, který dělal produkci 'Sally's Song', a jeho žena. Potřebovali jsme nějak zabít čas, a tak jsme si řekli: "Jdeme do Disneylandu!"


Jsem vyčerpaný z toho, že jsem z jižní Kalifornie. Během normálního roku tam chodím asi patnáctkrát, ale bylo i pár let, kdy jsme tam byli asi padesátkrát.

Kde jsem proti tobě já! :)

No, mám dvě děti, takže to není jen kvůli mně.

To je super. Byli jste tam víckrát, než já v parku pod naší ulicí. Miluju Space Mountain. Strávili jsme tam skvělý čas.. vlastně, byli jsme tam dvakrát. Když jsme odjížděli autem na letiště, přemýšleli jsme o tom, že to byl ten úplně nejlepší týden vůbec. Myslím, že jediné, čeho jsem litovala, bylo, že jsem si nevyzkoušela úplně všechny atrakce v Disneylandu, a bylo to tím, že jsme byli třikrát na Space Mountain. Říkala jsem si, co kdybychom se do Disneylandu ještě vrátili. Nic důležitého jsme druhý den neměli. Všichni o tom přemýšleli, řekli jsme si, že je to šílené a šli jsme si vyměnit letenky. Volala jsem manažerovi, zda je možné změnit termín letu. Smál se, ale let nám vyměnil. Byla to úžasně pohodová akce, hlavně proto, že všechno šlo tak hladce. Byli jsme šťastní. Byli jsme se podívat na ohňostrojích; byla to dokonalost. Strávili jsme celý den na atrakcích. A vyzkoušeli jsme všechny dětské dráhy.


Šli jste na Mr. Toad’s Wild Ride?

To zrovna ne. Ale byli jsme na všech ostatních.


Mohl bych mluvit o Disneylandu celý den, ale zpátky k muzice. 'Sally’s Song' ti někdo vybral?

Vybrala jsem si ho vlastně sama. Nějakou dobu jsem si myslela, že ani nebudu součástí 'Nightmare Revisited'. Mluvila jsem s člověkem, který to řídil, a když zmínil poprvé toto album, začala jsem úplně šílet a on mi navrhl, abych se zúčastnila projektu a udělala nějaký song. Totálně jsem se do toho zbláznila. Řekla jsem mu, že ten film je pro mě dokonalý a že by jen těžko našel většího fanouška. Ptal se, jaký song bych chtěla udělat a já jsem řekla: "Sally's Song". Mohl tam být ještě jeden, který bych udělala, ale opravdu jsem stála o "Sally's Song". Později mi řekli, že mají ještě tři písničky neobsazené, ale já jsem se domnívala, že by ve skutečnosti ani nestáli o to, pracovat se ženou, která by to vedla, protože se to stále ještě zdá dost ujeté. Rozhodla jsem se to nedělat vůbec, protože má smysl buď dělat věci pořádně, nebo vůbec. Sama jsem si říkala, že není možné, aby Sally's Song někdo předělal, aniž by se z toho vyvlékl.. a pak mi znovu zavolali. Nejskvělejší věc byla to, že zde nebyl žádný vnější vliv ani vzorec, podle kterého bychom museli skládat, a to ani od Disney, ani od vydavatelství. Byla to velmi tvůrčí zkušenost. Šla jsem domů a přemýšlela o tom; o všech věcech, které miluji na těch písních, o formách přijetí a o všem, co bych k tomu mohla přidat ze 'sebe', tu 'příchuť Amy'. Věděla jsem hned, že chci hrát na harfu, takže to bylo pro mě ještě o to zajímavější. Napsala jsem producentovi a bubeníkovi Willovi Huntovi a domluvili jsme se, že na tom během několika dní zapracujeme. Byla to volná tvůrčí činnost a dnes si myslím, že šlo o jednu z nejlepších věcí, kterou jsem vytvořila, i když to ve své podstatě zůstalo zcela nedotčené. Chtěla jsem stvořit šílenou směs s vokálem.


Není to divné, být velkým fanouškem Dannyho Elfmana, což je geniální skladatel, a přitom mít volnou ruku a možnost měnit a míchat jeho materiál, dokud ti finální verze plně nesedí?

Měla jsem v sobě určitý konflikt a bylo to těžké. Ve filmu je ta písnička docela krátká. Chtěla jsem zopakovat refrén ještě jednou nebo tam dát 'bridge'. Přesto jsem o tom pořád přemýšlela. Ptala jsem se sama sebe, zda je špatné dopsat do toho songu další part. Ve filmu a v kontextu se vším ostatním se jedná jen o krátký sled jejích myšlenek. Jednou jsem na tom začala pracovat a vyšlo to ven prostě samo - a pravdou je, že ten part se mi strašně líbí. Cíila jsem se, jako bych přesně tohle chtěla už od začátku. Jako by bylo vrcholem celého filmu sledovat ji, jak zpívá. Ve filmu je hodně zdrženlivá a nikdy nedozpívá úplně do konce. Je prostě pokorná. Ale když jsem já zpívala tento song v autě po cestě do školy, tryskal ze mě ten -náctiletý vztek a prostě jsem jen chtěla vyřvávat svou oblíbenou pasáž. V tomhle songu jsem to taky trošku udělala. Když přejde 'bridge', následuje emocionální vyvrcholení. Zároveň je ten song ale dokonalý i tak, jak ho Danny Elfman napsal původně. byl se mnou v mé hlavě skoro 14 let. Nezdá se to, ale myslím, že tenkrát prvně mi bylo asi dvanáct.

Komentoval Danny Elfman tvou verzi songu?

Jo. Dostala jsem samou pozitivní zpětnou vazbu, což bylo super. Když jsem song složila, vůbec jsem si neuvědomovala, že přijde i nějaké živé vystoupení. Později se ke mně dostala šuškanda - a kdoví, jak moc to může být důvěryhodné, že? - že se mu to hodně líbilo. Lidé mi říkali, že mě hodlá pozvat na živé vystoupení na akci v El Capitan, což mi zalichotilo. Poté, co jsem dohrála, to bylo vynikající. Sám mě pochválil. Byla jsem skutečně nervózní, když jsem hrála party na harfu, protože to bylo teprve podruhé, co jsem na ni hrála před publikem, což na člověka vrhá docela velký tlak. Nechtěla jsem to ale zabalit, byla to pro mě výzva. Na hře na harfu jsem dlouho pracovala a miluju ji. Dokonce jsem pro tenhle nástroj zkoušela psát skladby. Ano, je tam všude klavír, ale i kousíček harfy. Přemýšlím jsem o tom stále častěji, protože nechci zůstat přilepená jen k jednomu nástroji, který bych "mistrovsky" zvládla. Vždycky jsem se toužila zdokonalovat a hrát těžší věci, chci výzvy. A chci se učit hrát na další nástroje. Jsem na sebe hrdá, protože jdu tou složitější cestou. Navíc to vypadá skvěle i vizuálně a zní to krásně. Rozhodně plánuji hrát na harfu častěji.


Bude se jednat o sólový projekt, nebo to zakomponuješ do Evanescence?

Nevím, co se stane. V současnosti jsem v bodě, kdy nevím, co přijde dřív - buď sólový projekt, nebo film. Zajímá mě filmová hudba. Vždycky jsem o ní uvažovala. A prostě vím, že jsem potřebovala řídit i celý projekt Evanescence, všechny věci, které s tím souvisely. Miluji The Open Door a šlo pro mě o významnou věc. Ale vždycky jsem měla vztah k tvorbě filmové hudby. Stojím v otevřených dveřích a potkávám ty správné lidi. Potřebuju jen najít správný projekt, takový, pro který bych se mohla nadchnout. Může to nějaký čas trvat. Doufám v to a jsou zde lidé, kteří věří ve mně a v to, že něco takového dokážu. Mimo to, stále píšu nové věci. Jen nevím, co z nich vznikne.


Mělas tendence se před Dannym Elfmanem chovat trochu jinak?

Trošku. Nechtěla jsem přijít a tvářit se jako 'veliký fanda'. Bavili jsme se o normálních věcech. Navazovala jsem prostě na témata, o kterých začal mluvit. Chtěla jsem mu být rovná, ne působit jako dítě.


Fimová hudba je ovšem dost odlišná věc. Ano, jde stále o hudbu, ale propojení s fanoušky chybí. Složíš song, ale nebude následovat žádné turné, jen přesun k jinému songu.

Přesně. Je to ale vše emocionální a dramatické. Můžeš to slyšet i v naší hudbě. Vždycky jsem tvořila obrazy z těch nejsilnějších emocí. Miluju výrazné bubny a kytary přecházející do sebe, strach a vztek, a pak to všechno nechám vplynout do klavírního sóla. Cítíš tam přitom pohromadě všechny tolik odlišné věci. Možná to nedává smysl, ale myslím, že takhle vždycky fungoval princip Evanescence. Je to můj život, jen je to ještě rozsáhlejší a dramatičtější. Složit hudbu k filmu by mohlo být zajímavé z mnoha důvodů, ale polapit emoce a předvést divákům, jak se postavy cítí, je prostě to, co dělá film filmem. Myslím, že být doma a skládat hudbu je dokonalé. Napíšu kousek hudby a řeknu si - jsi pryč, jsi volná, uvidíme se později. Je příjemné nejet hned na celé turné s tím jeho šíleným životním stylem.


Je to příjemné? Právě jsi mi popsala, že složíš krásný, emocionální song a pak ho odložíš. Odejde a už ti nepatří.

Ne, stále je můj. Je na něm moje jméno a můžu ho sledovat třeba milionkrát. Místo toho, abych ho zpívala stále dokola, až se dostanu do bodu, kdy už vůbec necítím ty původní emoce, protože jejich doslovné vyjádření se postupně přepíše. Jedna z věcí, které mě na turné trápí, je, že nemůžu vyjádřit, jak se cítím právě teď. Nemůžu zpívat o tom, jak se cítím právě teď, zpívám o věcech, kterými jsem prošla před třemi lety. Stane se to postupně monotónní. Být tak schopná udělat si čas na tvorbu něčeho čerstvého a současného... Je to už strašně dlouho, co jsem naposled něco skládala. Takže to, co si o mě lidé myslí, anebo to, co si myslí, že cítím, jsou vždy tři nebo čtyři roky staré emoce. Zabere mnoho času, než se člověk od skládání dostane k nahrávání a k turné. Vždy zpívám jen o minulosti. Je to v pořádku, jsem hrdá na svou minulost a miluji songy, které jsme vytvořili. Zároveň to však už nejsem já, nejsou to už moje pocity.


Byl fakt, že "Sally’s Song" je podepsán pouze jménem Amy Lee a nikoli Evanescence, pro tebe určitou odbočkou, díky níž ses mohla vzdálit a zahájit sólovou kariéru?

Tak to nebylo. Nevím, zda to udělám. Je to pouze možnost v mém životě, která se může rozvinout. Je to určitým způsobem přirozené, pokud se podíváte, co se všechno stalo s kapelou. Přesto ale nejde o žádné oficiální vyjádření. I tak jsem jádrem všeho stále já. Je složité vysvětlit, co je vlastně Evanescence samo o sobě. nyní je to Terry a Tim, ale ostatní kluci se tak strašně brzo vyměnili. Věděli, že jde o show na turné a věděli, že je bude čekat jiná show, až tahle skončí. Terry má velkou akci, hraje v kapele s basákem Limp Bizkit. Ve spoustě věcí je to vlastně stejné jako předtím. Mezi Fallen a The Open Door jsme si každý šli svou cestou. Pak jsme s Terrym napsali hudbu, dali skupinu dohromady, nahráli desku a odjeli na turné. Není to totéž, jako bychom bydleli spolu v domě a celou dobu jen skládali a hráli počítačové hry. Sally's Song ke mně přišel a získala jsem pro to vášeň. Udělala jsem všechny aranže, nahrála všechny nástroje a nic z toho nesouviselo s Evanescence. Nechtěla jsem dělat nic falešného. Netoužila jsem to zvýrazňovat jménem Evanescence jen proto, že ten název všichni znají.

Zdroj: http://thegauntlet.com/; evanescencewebsite.com

30.10.2008

Komentáře

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
Syndikovat obsah