Jak Evanescence zbořili Prahu, část první (1/3)

Bylo dobré jet do Prahy už den předem. Předchozí večer se nesl ve znamení kamarádčiny narozeninové oslavy, takže neděle sedmnáctého června byla líná a začala až obědem. V restauraci na Strossmeyeráku jsme potkali bezdomovce, který evidentně vyznával heslo Pořádný chlap musí smrdět, i kdyby si měl do kapsy hovno strčit. Požádal nás o cigaretu a obsluha ho velmi rychle vyhodila. Vyprovodili jsme se tedy rovněž. A hned po vystoupení z metra jsme se samozřejmě ztratili. Původní plán být na místě v poledne mi poněkud selhal, pomyslela jsem si, když jsem odesílala ve dvě hodiny poslední tweet. Nevadí, příště lépe!

Můj orientační smysl obvykle připomíná běh zmatené krysy po rozpálené plechové střeše a prostory rozžhaveného pražského Výstaviště v červnovém odpoledni ke zmatenosti jen vybízely. Chvíli jsem se pokoušela následovat skupinku silně stylizovaných gotických dívčin, které se tvářily, že ví, kam jdou (tímto zdravím slečnu v černých krajkových šatičkách... ehm, aha, nehlaste se všichni), ale posléze zabočily do uličky na cigáro, takže jsem sama náhodně pokračovala v cestě. Později se ukázalo, že tyto dámy opravdu věděly, kam jdou, protože v nevzhledném staveništi ozdobeném malebně rozmístěnými výkopy a hroznem mobilních záchodků ToiToi se nacházel i průjezd za halu Incheba Arena, kam ve čtyři odpoledne dorazili Evanescence ve svém velkém černém autobuse.

Já samozřejmě nevím, kam jdu, takže po sérii doplňujících dotazů v budce u hlídače parkoviště obcházím celé Výstaviště a myslím si něco sprostého. Když dojdu ke vchodu do arény, potěšeně a zároveň šokovaně zjišťuji, že už je tady asi padesát lidí, co sedí u vchodu - a postupně se scházejí další. A to je teprve půl třetí. "Příště dřív!" poznamenávám si v duchu na svůj seznam "příště lépe". Vypadá to, že i přes skoro nulovou propagaci si Evanescence ke své cílové skupině našli cestu. Stejně jako v Berlíně, i zde se objevuje atypická směs fanoušků - veselí barevní lidé si povídali se stylovými gotickými dívenkami, vedle slečen v korzetu postávali lidé ve věku mých rodičů. Nádherný příklad toho, jaké roztodivné druhy lidí hudba Evanescence oslovuje. I tak to ale - pro mě dokoce trochu překvapivě - byla hlavně holčičí sešlost. Což mě těší.

I kdyby na Prahu během chystaného koncertního turné nedošlo, tak bych mohla i přesto vnoučatům vyprávět, že jsem Evanescence viděla v listopadu 2011 v Berlíně. Hodila jsem jim tehdy na pódium vlajku s nápisem "We want you in Prague!" Dopadlo to ale dobře, u reportu z Berlína se objevily tisíce děkovných komentářů a fanynky v širokém okolí si začaly už v půli dubna chystat své oblíbené sukničky. A teď tu stojím s nimi.

Usedám na beton s vědomím, že chcípnu vedrem, papírová taška s plackami, českou sukní, svítícími náramky a kytičkou ztěžka dopadla vedle mě. Připadám si tam totálně blbě, protože tu nikoho neznám, všichni se protlačují ke svým kamarádům, jen mí známí tu ještě nejsou... Ale pak jsem najednou zjistila, že si povídám se slečnami vedle sebe. Míša v klobouku a Míša bez klobouku, Bára a Fiona, dvě sestry v černém, rudovlasá žena s knihou. Zakrátko kolem nás vzniklo zábavné kolečko, v němž kolovaly slané tyčinky a tousty. Napadlo nás pustit si několik skladeb od Evanescence, abychom se navnadily na dnešní show. Významný upgrade kvality zvuku zajišťovala roura ze srolovaného papíru, aby byl ten řev z reproduktoru lépe slyšet. U toho jsme se věnovaly drbům a malování očí.

Kolem páté hodiny odpolední jsem zbystřila, protože z haly se linula povědomá hudba. Ano, dočkali jsme se zvukové zkoušky, která byla otevřenými dveřmi docela dobře slyšet. Evanescence zahráli The Other Side a Your Star. Zazpívali jsme si a i když nás skoro určitě nemohli slyšet, následoval aplaus a potlesk. Zvuková zkouška měla i své publikum - později se k nám donesla zpráva, že někdo vybral skupinu fanoušků (prý asi 10 - 15) a vzali je dovnitř, kde se s nimi členové skupiny vyfotili a podepsali jim věci a promo kartičky.

Dvě z těchto šťastných vyvolených jsem později potkala pod pódiem - myslím, že slečna, která mě vyhledala, se jmenovala Natt. Řekla mi, že moc fandí mému webu. "Nechtěla bys jednu kartu s podpisem Amy a Willa? Mám dvě a nechaly jsme si od nich ještě podepsat vlajku," ukazuje na americkou vlajku ozdobenou podpisy. Podává mi dáreček s typickými stříbrnými klikyháky, nemůžu tomu téměř uvěřit. Prý se jim povedlo Evanescence ulovit na parkovišti a naučili Amy česká slova "Ahoj" a "Děkuji".

Fanoušci, na které jsem při čekání narazila, byli naprosto skvělí - a přestože jsem některé nezastihla, objevila se i tak spousta lidí, která si za mnou přišla pro placku. Vysloveně mě dojalo, když se najednou všichni otočili a věděli, co mám na mysli, když mluvím o Evanescence.cz: "Kamarád mi právě píše, že je na tvém webu!" -- "Nejsi náhodou Rionka? Neměla bys ještě tu placičku?" Ze všech stran se ke mně natahovaly ruce a lidé mi začali připomínat, jakým jménem se prezentují na tomhle malém fanouškovském internetu. Rázem jsem si v tom davu přestala připadat sama.

Když jsme si po plackách rozdali i svítící náramky (půlka jich nesvítila, příště lépe!), namalovali si linky na oči a loga Evanescence na ruce, bylo půl šesté a najednou začali pouštět lidi dovnitř. Byla jsem bohužel zpomalená kvůli sbírání rozházených věcí a spousta nadšenců mě předběhla, ale ti úžasní lidé, se kterými jsem strávila odpoledne, mě tam nenechali a vtáhli mě dovnitř. Honem seběhnout dolů po schodech -- a zjistit, že prostřední část kotle už je beznadějně ucpaná! Jsem malého vzrůstu a přes vysoké chlapce bych nic neviděla. Zalezli jsme tedy na levou stranu, kde se nám povedlo pověsit počmáranou českou vlajku s očičkatým srdíčkem na kovové zábrany před pódiem. Na poslední chvíli jsem na ni načmárala nápis Welcome in Prague! U pódia jsme viděli i wi-fi síť s názvem Evanescence Production, byla zaheslovaná :-)

V hale panovalo šílené vedro, tímto bych tedy ráda poděkovala člověku v zeleném tričku, že mi přinesl vodu, i když nemusel, děkuju! Lidé nám roznášeli vodu do předních řad a přesto několik nešťastníků omdlelo ještě během vystoupení předkapely, jedna z nich sotva dva metry ode mně. Osobně naštěstí k omdlévání sklony nemám a tak jsem jen nadávala a otírala si čelo. Ještě, že jsem si s sebou vzala vějíř, mohla jsem alespoň ovívat své opocené kolegyně a nikdo poblíž už nepadl. Ve volných chvílích jsem z foťáku mazala nepovedené fotky a publikovala náhodné tweety o tom, co vidím kolem sebe, takže jsem se vlastně ani nenudila. Velké díky směřují také k úžasným ženám v první řadě, s nimiž jsme zabily asi hodinu slovním fotbalem plným sprostých slov.

Jen jedním jsem si nebyla jistá - jestli vůbec bude možné hodit Amy na pódium dárky, které jsem si přinesla. Uprostřed z jeho roviny vybíhalo kupředu takové malé molo, díky němuž byl zbytek pódia výrazně dál od publika, než na loňském koncertě v Berlíně. Kytku tam nedohodím, to bylo jasné. A když jsem se rozhlížela po velmi pomalu se zaplňující hale, nebyla jsem si jistá, jestli tahle akce nebude fiasko, protože Incheba rozhodně nepraskala ve švech, vzadu by se snad dokonce našlo nějaké místo!... a my přece vůbec nejsme vášnivý národ, nebude to celé strašně nudné?

Ne - situace se změnila hned, jakmile zhasla světla!

-----------------------------------------------------------------------------------------------------
Konec první části.
DRUHÁ ČÁST reportu byla zveřejněna v pondělí 2. července:
http://evanescence.cz/content/jak-evanescence-zborili-prahu-cast-druha-23

Text: Rionka
Publikováno: 25.6.2012
Pokud chcete tento text převzít, uveďte prosím zdroj.

Komentáře

Obrázek uživatele Olivka

Trochu jsem zaspala...

Díky na report, když já se už všech nadějí, že by se tu mohli objevit, vzdala a tu skvělou zprávu, že tu vážně budou se dozvěděla zhruba 14 dní před tím. Už jsem si takhle v březnu (shodou okolností také 17.) nechala ujít Emilku Podzimovou; příště si to musím lépe zorganizovat - jednou to prostě vyjít musí!
P.S. děkuju za komentáře :)

Obrázek uživatele rionka

Olivka: Emilka Podzimová :)

Olivka: Emilka Podzimová mě sakramentsky mrzí, dozvěděla jsem se o ní den poté :(

Obrázek uživatele Saarouss

U části se slovním fotbalem

U části se slovním fotbalem jsem se opravdu málem zakuckala smíchy, čekám na pokračování, moc pěkně se to čte. :)

Obrázek uživatele Twin of Amy

Paráda,těším se na další

Paráda,těším se na další části! :)

Obrázek uživatele MichelAngelka

Čekám na pokračování! :)

Čekám na pokračování! :)

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
Syndikovat obsah