Kerrang 10/2014 - Amy Lee: Dívka, která zmizela

Tento článek vyšel 1.10.2014 v britském časopise Kerrang - scany najdete zde.

Když Evanescence na konci roku 2012 ve velkém stylu přijeli do Velké Británie, nikdo nemohl tušit, že to bude naposledy, co jsme Amy Lee na dlouhou dobu viděli. George Garner si s ní popovídal o mateřství, o filmovém soundtracku a o možné budoucnosti spícího metalového velikána s nepolapitelnou frontmankou...

Amy Lee ráda mizí. Tohle není nic nového; je to jednoduše věc, kterou dělá. Jako hodinový strojek, každých několik let - a vždy na několik let - zmáčkne tlačítko katapultu pod sedadlem svého života zpěvačky a kreativní múzy Evanescence a zmizí z očí veřejnosti. Už tahle skutečnost samotná vyžaduje dnešní úvodní otázku, kterou jí položil redaktor časopisu Kerrang!, který s ní mluvil z pohodlí jejího domova v New Yorku.

Ahoj Amy, kde jsi sakra byla?!

"Ježíš, to je legrace," směje se, "je to teprve tři roky, ale mám pocit, že už uplynuly věky! Tohle byla opravdu dobrá kapitola mého života. Soustředila jsem se zase na sebe. Stává se mi to po každé desce. Pokaždé se sama sebe ptám: 'Kdo vlastně jsem?' Začínám vždy v bodu nula."

A proč máš pocit, že to tak má být?

"Když dokončíš takový velký projekt, jako je album 'Evanescence' [jejich třetí studiová deska], potřebuješ na chvíli na vzduch," vysvětluje. "Lidi říkají: 'Nic jste od roku 2011 nevydali!' Jenže ty to skládáš celý rok před tím, nahrávání zabere čtyři měsíce a pak jsi rok na turné, což je opravdu velký kus života... Když to pak skončí, říkám si: 'Dokázala jsem to. Ufff! OK, kdo vlastně jsem?'"

I kdyby její mizení už bylo rutinou, letos se návrat z hibernace nekoná. Amy se po své pauze obvykle vrací do zorného pole s dalším dílem Evanescence. Teď to ale neplatí.

Ano, Amy Lee se vrací, ale ne se svou kapelou. Místo toho pracuje na dvou speciálních projektech. Ten první - který popisuje jako svůj hlavní "projekt" - je velmi, velmi osobní; jmenuje se Jack Lion Hartzler a narodil se 24. července 2014 pyšným rodičům Amy Lee a jejímu manželovi Joshi Hartzlerovi.

"Bože, je to nepopsatelné," říká Lee se zářivým úsměvem. " Ano, je to trochu divné. Vždycky jsem chtěla být matkou, ale jsou to pocity, které člověk nedokáže plně pochopit, dokud tím sám neprojde. Tvoje tělo se promění a vytvoří dalšího člověka. Je to ohromující a intenzivní. Nevím, jestli je to jen vliv chemie, ale jsem přesvědčena, že Jack je to nejkrásnější, co jsem kdy viděla."

Momentálně je tedy Amy Lee maminkou na plný úvazek a stará se o dům a o své plenkové povinnosti 24/7,spolu s manželem. Pokud si ale myslíte, že je to všechno, čemu se Amy věnuje, jste na omylu. Mezi plenkami a sledováním opakování klasického amerického sitcomu The Golden Girls Amy totiž představila i svůj druhý "projekt": Aftermath - temně nádherný soundtrack k indie filmu War Story. A na jednu z největších hvězd rockové scény to má výrazný vliv...


Amy miluje filmy. V dětství nábožně sledovala "Big" s Tomem Hanksem, dnes je velkou fanynkou dvou excentrických velikánů moderní kinematografie - Wese Andersona a Tima Burtona. Ale k tomu, abyste pochopili, proč Amy nahrála soundtrack místo nového alba s Evanescence, si musíte nejprve uvědomit, že mít kapelu byl jen jeden z jejích cílů. Amy studovala hudební teorii a na škole se naučila víc, než jen skládat rockové songy.

"Vždycky jsem chtěla dělat filmovou hudbu," vysvětluje. "Byl to můj velký sen - stejně velký jako být v kapele a koncertovat po celém světě. Ale pak bylo trochu těžké s tím něco dělat, protože odstartovali Evanescence."

A jakmile Evanescence "odstartovali" a vzlétli - a to doslova, až do výše 17 milionů prodaných kopií debutového alba Fallen - hned se objevilo množství dalších výzev. Amy musela po úspěchu Bring Me To Life dokázat celému světu, že Evanescence nejsou jen "one-hit wonder". Pak musela dokázat, že i po odchodu spoluautora a kytaristy Bena Moodyho v roce 2003 dokáže fungovat samostatně - což znamenitě předvedla v roce 2006 na albu The Open Door. A pak, po pětileté pauze, musela s třetím eponymním albem (2011) opět dokázat, že Evanescence jsou stále relevantní.

Ano - jako frontmanka Evanescence už Amy dokázala všechno, co kdy potřebovala. Zatím ale neměla příležitost dokázat, že je v ní mnohem víc, než si svět myslí.

"Evanescence fungovali skvěle," vysvětluje. "Ale je to trochu ironie, protože začalo být velmi složité překonávat bariéry a zkoušet dělat něco jiného. Jako bych musela lidi neustále přesvědčovat: 'Hej, podívej se, umím dělat i něco jiného, než zpívat!' Pro lidi je někdy těžké to akceptovat. Reagují: 'Nevěřím ti!'"

A proto jsme dostali Aftermath. Nejen proto, že Amy miluje filmy, ale také proto, že miluje výzvy. Je zajímavé, že žádná z nich se netýkala novinek o Evanescence.

"Nebylo nic nového," vysvětluje Amy. "V roce 2012 jsme ukončili turné a bylo jasné, že si na neurčitou dobu dáme pauzu. Kluci vždycky věděli, že jsem chtěla skládat hudbu pro film a zkusit něco nového nebo možná fungovat chvíli i sólově. Nemyslím si, že by z toho měli smutné nebo nevraživé pocity. Podle mě se nic tragického neděje."

Aftermath byla ovšem skutečná výzva. Pro svůj první filmový soundtrack se Amy rozhodla složit a aranžovat hudbu pro duširvoucí drama War Story. Nejprve zde byl úkol napsat spolu s hudebníkem Davem Eggarem orchestrální skladby, které by odpovídaly vizi režiséra Marka Jacksona. Za druhé, tento materiál měl být docela dost odlišný od obvyklého stylu Evanescence. Což se povedlo. Je disharmonický. Je minimalistický. Vokály jsou jen ve čtyřech skladbách. Zní to víc jako Thomas Newman než Thomas Nu-metal.

"Myslím si, že někteří fanoušci to budou milovat a jiní nenávidět," říká ona. "A tak je to správně! Je to rozhodně jiné - tak, jak jsem chtěla. Těší mě to - právě ten fakt, že se vyvíjím a stále na sebe kladu nároky. Úplně stejně jako pokaždé, když jsme nahrávali desku s Evanescence. Tohle je pro mě jen další krok."

A tento další krok neznamená jen nové výzvy, ale také změny. Některé jen obrazné, jiné však velmi doslovné.



K tomu, aby byla schopna stvořit hudbu ladící k War Story, se Amy Lee musela proměnit v obyčejnou starou dobrou Lee. V Lee, hlavní hrdinku War Story, zasaženou smutkem, kterou ve filmu hraje Catherine Keener. Aby byly její pocity autentické, musela Amy vystoupit ze zajetých kolejí svého života rockové ikony vydělávající miliony, opustit svůj pohodlný domov v New Yorku a začít psát skladby z perspektivy emocionálně šokované fotografky, která se právě vrátila z válečné zóny v Libyi. Tuto situaci naštěstí zvládla zcela přirozeně.

Víte, Amy Lee se nedívá na filmy tak jako ostatní lidé. V poslední době se aktivně vyhýbá filmům, které jsou příliš vážné či drsné, protože mají tendenci ji zasáhnout výrazněji než dříve. Ovlivňují ji i poté, co vše skončí a světla se rozsvítí. Dokonce i na celé dny. Někdy, jak přiznává, ovlivňují i její sny. Dojímají ji.

"Stalo se to i v případě War Story, jistě," vysvětluje. "Ale pomohlo mi to. Poté, co jsem viděla ten film, mohla jsem sedět dál a přesto se cítit jako na jejím místě, jako bych právě ušla míli v jejích botách. Bylo to jiné, nové. Nešlo tam vůbec o to, abych vyjádřila sebe sama, měla jsem se spíše proměnit v hlavní postavu filmu. Musela jsem přemýšlet z jejího úhlu pohledu. Jak se cítí? Kde zrovna je? Jsou to pocity, které přirozeně máte, když sledujete film - alespoň u mě to platí! Vždycky se nechám úplně pohltit příběhem a cítím se, jako bych skutečně byla hlavní postavou."

Možná trochu ironicky se Amy v průběhu obydlování své "postavy" naučila mnoho o sobě.

"Můj život se v současnosti točí kolem toho, že jsem maminkou, ale vlastně jsem očekávala, že mě to změní jiným způsobem," říká. "Vždycky jsem si říkala: 'Tak, ještě nahraju desku a pojedu na ještě jedno turné, než budu mít dítě, protože jakmile k tomu dojde, už tohle určitě nebudu chtít dělat, nebudu mít zájem se zabývat ničím jiným, jen se plně soustředím na to, abych byla mámou'. Ano, jsem na to soustředěná - Jack je můj středobod světa - ale zajímavé na tom je, že jsem si uvědomila, jak mě to inspiruje. Zažívám množství nových, intenzivních emocí. Cítím se nabitá, inspiruje mě to skládat a být kreativní."

Takže mateřství nakonec nedonutí Amy Lee odejít z hudebního světa úplně?

"Když se staneš rodičem, uvědomíš, si, že tvůj život neskončil jen tak náhle. Jsem to pořád já, pořád mám tytéž myšlenky a chci od života tytéž věci. Pochybuji, že někdy přestanu dělat hudbu. Bylo fajn si to uvědomit. Na 'Aftermath' jsem pracovala během celého těhotenství. Původně jsem si plánovala: 'Ok, jakmile otěhotním, tak už nebudu dělat vůbec nic! Budu jen tak polehávat a jíst zmrzlinu'!"

A pak jsi natočila celý soundtrack!

"No právě! Když jsem byla těhotná, strašně moc jsem si užívala hudbu. Ovlivnilo mě to, rozvinul se mi velmi vášnivý vztah k hudbě i k životu. Uvědomila jsem si, že se svým životem dokážu pokračovat."



Někde na tomto světě se nachází mobilní telefon, který patří Amy Lee. To je místo, kam si ukládá svou "budoucnost" - všechny své velké životní plány, sepsané v poznámkové aplikaci. Nikdo jiný, než ona, neví, co tam všechno je. A ona o nich rozhodně nikomu nic neřekne.

"Toužím po tom udělat ještě spoustu dalších věcí a využít všechny své kreativní schopnosti," vysvětluje Amy. "Mám pocit, že existuje strašně moc věcí, které jsem nikdy veřejně neudělala - víc, než kolik jich chci opravdu uskutečnit."

Máš už nějaké plány, které bys chtěla uskutečnit?

"Mám hromadu nápadů, ale zatím nemám žádný plán. Nikdy neříkám své nápady nahlas, protože nechci v ostatních lidech navozovat takový ten pocit 'Wow, teď to všichni očekávají!'... Ale ano, napadají mě různé představy a ideje. Tohle [Aftermath] byla zábava, byl to pro mě takový vedlejší projekt hned po mém synovi - ten je teď mým hlavním projektem. Ohromně mě inspiruje. Nekončím."

A zahrnuje to i Evanescence?

"Mám pocit, že nezáleží na tom, co řeknu - fanoušci si to stejně přečtou tak, jak budou chtít a pochopí to mnohem dramatičtěji, než jak to ve skutečnosti říkám. Tohle je docela srandovní, protože já snad nikdy neříkám nic úmyslně dramaticky - vždycky poznamenám 'No, teď zrovna nic [s Evanescence] nedělám' a oni reagují: 'Neeeeeeeeeeee, kapela skončila!'"

Znamená pro ně opravdu mnoho...

"Já vím! Pro mě je Evanescence důležitou součástí toho, kdo jsem - a cítím, že se k tomu budu moci vrátit, kdykoli budu chtít. Ale sama jsem spíš tím druhem fanouška, který, pokud se zamiluje do nějakého umělce, nachází největší potěšení v tom, když ho sleduje růst a rozvíjet se. Moc se mi nelíbí, když od někoho slyším pořád dokola stejné věci. Vlastně to docela nesnáším. Nudí mě to! Pokud mám fanoušky, kteří opravdu touží slyšet navždy jen ten samý zvuk, jako dřív, měli by prostě zůstat u poslechu alb, které jsem už vydala."

Toto je laťka, kterou Amy Lee nastavila pro sebe i své fanoušky. Jde tu jen o objevování nové půdy pod nohama. Nic není jisté - až do chvíle, než se skutečně pohne z místa. A to je jediný plán, o který je ochotná se s námi podělit.

"Tak zatím," loučí se. "Půjdu dát Jackovi pusu na tvář!"

Takže, kdo ví? Možná, že Amy zase zmizí. Možná, že se vrátí i se svou kapelou dřív, než by kdokoli čekal. Možná je odpověď někde v poznámkách v jejím telefonu. Tohle je prostě věc, kterou Amy dělá. Neustále překvapuje lidi. Včetně - jak se zdá - i sebe.

ALBUM 'AFTERMATH' PRÁVĚ VYŠLO VE VYDAVATELSTVÍ AMY LEE MUSIC.



Nejlepší momenty Amy Lee

Amy Lee se zapsala do povědomí mnoha momenty, které stojí za to si zapamatovat. Ale těchto pět nepřekonáte. Vyzkoušejte je...

• My Immortal
Kam se hrabe Bring Me To Life - nejlepším momentem na 'Fallen' je jednoznačně My Immortal. Nemůžeme napsat víc. Brečíme na klávesnici. Hra skončila...

• Call me When You're Sober
Po mnohokrát se opakujícím veřejném očerňování v různých rozhovorech Amy chirurgicky odstranila svému expříteli Shaunovi Morganovi (Seether) varlata a poslala mu je ve formě prvního singlu z desky The Open Door.

• Download 2007
Když už mluvíme o koulích... Amy je rozhodně má. Prokázala to na festivalu Download 2007, kde Evanescence připadla nezáviděníhodná úloha hrát těsně před Iron Maiden. "Zahraju teď jeden song na klavír - a přísahám, že vás to neuspí. Pokud jo, ozvěte se! Házejte na nás svoje krámy! My sem kurva patříme." Na pódium už nepřiletěly žádné láhve. Pointa poslední věty byla prokázána.

• My Heart is Broken
Amy Lee během své kariéry dosáhla svým hlasem ohromně vysoko, ale bylo to právě na albu 'Evanescence' z roku 2011, kde zazněl její nejmocnější tón - když roztáhla dvě slabiky slova "broken" na šest slabik a výsledné superslovo vypálila svým hlasem až na Měsíc.

• Cartoon Network Song
Mastodon nahráli skladbu pro seriál Aqua Teen Hunger Force. Weezer udělali song pro seriál Yo Gabba Gabba!. Ale bože, Amyina akustická óda na TV stanici Cartoon Network vyhrává bezpodmínečně první cenu, když zpívá: "Now I'm sure I know the meaning in my life / The love within my soul / The reason I wake up each day and it's / cartoon Network". Geniální.


Komentář od Black Veil Brides

Andy říká: "Evanescence mají skvělé songy, mám rád zvlášť Bring Me To Life. Ten song byl ve své době absolutně všude - hlavně v USA. Nebylo možné mu uniknout. Bylo to super, všichni v naší kapele si ho oblíbili. Kdykoli to člověk zaslechl, měl z toho radost. A i když osobně nejsem přímo ten typ, co by šel a koupil si jejich desku, rozhodně obdivuji jejich schopnosti. Neslyšel jsem její [Amyiny] sólové věci, ale vím, že je úžasná zpěvačka. Před pár lety jsem proti ní byl nominován v nějaké soutěži o 'nejlepšího zpěváka' a pamatuju si, že fanoušci Evanescence se mnou absolutně zametli - jejímu počtu hlasů jsem se ani nepřiblížil, zvítězila s obrovským náskokem!"



Vydáno: 1.10.2014
Text: George Garner
Zdroj: "Gone Girl" - časopis Kerrang, 01.10.2014
Kerrang.com / scan časopisu od EvFans

Komentáře

Obrázek uživatele elizabeth911

Amy ma inšpiruje. Vždy budem

Amy ma inšpiruje. Vždy budem dychtivo očakávať jej výtvory nech je to pre Ev alebo nie. :) A pochybujem, že by skončila s EV. Ak má človek nejakú súčasť, tak sa od nej len tak neodtrhne - to je ako ja s blogom. :D

Obrázek uživatele HardMusic

Amy inšpiruje aj mňa :)

Amy inšpiruje aj mňa :)

Obrázek uživatele rionka

elizabeth: hehe, blogy :)

elizabeth: hehe, blogy :) musím říct, že já mám attention span spíše v rámci celých měsíců či let - týden je pro mě přijatelná doba na cokoli, den neznamená skoro nic, uvědomit si lásku mi trvá roky - a vracím se ke starým věcem (blogům, webům, deníčkům, knihám, hudbě) čistě proto, abych sama sebe stabilizovala v čase a uvědomovala si, odkud pocházím. Dneska se strašně jednoduše dá zapomenout, kdo jste. Plně Amy chápu v tom, jak se v tomto informačním věku izoluje. Je to nutné, zvláště pokud člověk zažívá složité pocity či prochází nějakým osobním nebo redefinujícím obdobím. Věřím, že se nám vrátí!

Obrázek uživatele Michal Ostrava

Opět dík,skvělá práce za

Opět dík,skvělá práce za překlad.

Obrázek uživatele rionka

Michal: Děkuju!! :-)

Michal: Děkuju!! :-)

Obrázek uživatele HardMusic

to je časáka

to je časáka Kerrang!Magazine???

Obrázek uživatele rionka

HardMusic: ano, někdo na

HardMusic: ano, někdo na twitteru všechny stránky naskenoval :-)

Obrázek uživatele HardMusic

aspoň vieme čo sa deje :-)

aspoň vieme čo sa deje :-)

Obrázek uživatele rionka

... pozdě, ale přece :)

... pozdě, ale přece :) omlouvám se za zpoždění, překládala jsem to strašně dlouho kvůli nedostatku pořádného času na soustředení.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
Syndikovat obsah