Rozhovor s Jen Majura: Evanescence už pracují na novém materiálu

Tento článek vyšel 10.1.2017 na řeckém webu http://rockoverdose.gr. Podle poznámek v rozhovoru vznikl 22.12.2016. Za upozornění děkujeme Bea-Mall :)

Interview je k dispozici také ve formě audio nahrávky na http://rockoverdose.gr.


S radostí vám přinášíme rozhovor s Jen Majura z Evanescence, která hovořila s Konstantinem Sotirelisem z Rock Overdose. Jen je nová kytaristka a povídala si s námi o plánovaném koncetu v Řecku, o tom, jak dostala tuhle práci, o spolupráci s kapelou Rage i o dalších zajímavých věcech.

Rock Overdose: Ahoj!

Jen Majura: Ahoj! Jak se máte?

Dobře, co ty?

Zdravím vás do Řecka. Mám se skvěle!

Jak se ti daří s Evanescence?

Je to vzrušující. Objevují se teď další a další koncertní termíny, je to fakt cool. Jsem strašně ráda, že nás čeká jedna show v Německu. Konečně! Chápete, koncert v mojí domovské zemi. Je to úžasné a opravdu se na to moc těším. Oznamujeme teď postupně další koncerty pro Jižní Ameriku a Evropu. Každý den nás čeká nové oznámení!

Takže plánujete přidat i další termíny.

Jo, jasně! [smích]

Tak to je skvělá zpráva. V létě se chystáte i k nám do Řecka. Jaké z toho máš dojmy?

Do Řecka se opravdu těším, protože takové věci se mi nestávají každý den. Hrála jsem s kapelami po celé Evropě, ale nikdy, nikdy jsem nebyla v Řecku. Nikdy! Takže tohle bude moje poprvé. Dokonce i moji rodiče už byli v Řecku na dovolené. Všichni, koho znám, se tam byli podívat... kromě mě! Těším se a už se nemůžu dočkat, opravdu!

Co víš o řeckých fanoušcích?

Vím, že jsou pravděpodobně šílení, stejně jako všichni ostatní fanoušci Evanescence [smích]. Mám ale pocit, že spousta řeckých fanoušků mi posílá opravdu krásné zprávy. Třeba, že se nemůžou dočkat, až uvidí Evanescence hrát, a že se těší, až se s námi setkají. Jsem opravdu vděčná za takové fanoušky.

Co můžou naši fanoušci od kapely očekávat?

Můžou samozřejmě očekávat cool rokenrolovou show. Jdou se přece podívat na Amy, na kluky a na mě... [smích] Vždycky se ze sebe na každém koncertě snažíme vydat maximum, ne jen 100, ale 110 procent. A hlavně si to užít. Takže můžou prostě očekávat, že se s námi budou skvěle bavit.

Před měsícem jste vydali novou vinylovou kolekci, která obsahuje i novou verzi songu "Even in Death". Amy Lee také oznámila, že Evanescence mají budoucnost... Znamená to, že pracujete na novém albu nebo novém materiálu, nebo něco podobného?

Víte, já jsem evropská součást Evanescence. Amy a kluci jsou momentálně na druhé straně oceánu... Upřímně, z toho, co vím, se budeme tento rok zejména soustředit na koncertní turné. To znamená Jižní Amerika na jaře, Evropa v létě a pak ještě něco... [smích] Ale myslím, že Amy řekla v jednom z rozhovorů, že už pracuje na novém materiálu. Když tvoříš hudbu, nikdy s tím doopravdy nepřestaneš, protože inspiraci získáváš z každého momentu v životě. Třeba jedeš v autě a najednou dostaneš inspirativní nápad. Možná to zrealizuješ za měsíc, za pár měsíců, za rok nebo za několik let... Nebo najdeš v počítači nějaké skvělé věci, které jsi nahrál asi tak před bžiliónem let. A najednou z toho vznikne něco nového. Nikdy nepřestaneš být kreativní. Takže - z toho, co vím, mohu říct, že si myslím, že Amy už na něčem pracuje. Uvidíme.

Super! Jak se cítíš v roli kytaristky v kapele, jako je Evanescence? Jak jsi vnímala kapelu dříve jako fanoušek předtím, než ses stala její součástí? A jak ji vidíš dnes?

Upřímně, nikdy jsem nebyla jedním z těch šílených fanoušků Evanescence. Samozřejmě jsem znala jejich muziku. Každý je zná. A tu muziku miluju. Koupila jsem si všechny desky, poslouchala jsem a zpívala jsem si nahlas Ale stát se součástí téhle kapely... a být schopná to ocenit a vážit si toho... to je strašně těžké popsat slovy, protože já to nevnímám jako "zaměstnání". Samozřejmě, je to práce, ale pro mě - poté, co jsem dobře poznala Amy i kluky - je to hlavně zábava, protože spolu fakt dobře vycházíme. I když zrovna nekoncertujeme, tak si píšeme, povídáme si po Skypu a tak. Máme mezi sebou zralé vztahy, velice se navzájem respektujeme. A hrát s nimi na pódiu... nikdy vám nemůžu dostatečně vysvětlit, jaké to je stát na pódiu společně s těmito lidmi. jsou to skvělí a talentovaní muzikanti a prostě nás to spolu baví. A myslím, že publikum to pozná. Nikoho nenapadne říkat 'Ach, už musíme zase pracovat?' nebo 'Och, my musíme dodat nějakou hudbu?' Je to jen: 'Pojďte, budeme rockovat a bavit se, bude to super!' Opravdu to moc oceňuju, protože se to neděje v každé kapele. Znám kapely, kde zpěvák nemluví s kytaristou, každý z nich bydlí v jiném hotelu, je tam spousta problémů a tak... Celý život jsem hledala kapelu, kde bych cítila, že jsou všichni kamarádi, všichni upřímní, všichni talentovaní a že spolupracují na stejné vlně. Ono by to tak vlastně vždycky mělo být. Že umí udělat skvělou rockovou show, užívají si svou práci a obšťastňují fanoušky. Myslím, že jsem to konečně našla v Evanescence, protože... je to s nimi prostě super. [smích]

Je to pro tebe něco jako splněný sen? Přemýšlela jsi o tom někdy takhle?

Ano, opravdu je. Každý hudebník nebo hudebnice se ve svém životě snaží dosáhnout takové úrovně, aby byl schopen vystupovat před velkým množstvím diváků. Je rozdíl, jestli hraješ pro dvacet lidí nebo pro dva tisíce lidí. Ano, už dříve jsem hrála s jinými kapelami na festivalech, kde bylo sto tisíc lidí. Ale je velký rozdíl, jestli hraješ na festivalu, kam přišlo pět tisíc lidí, nebo odehrajete jeden jediný koncert, kam přišlo pět tisíc lidí koukat jen na vaši kapelu. Vždycky ráda pozoruju fanoušky v prvních několika řadách, kam ještě dohlédnu. Oni celí září! Vypadají ohromně šťastně a to mě těší. Vždycky říkám, že tato určitá výměna energií je pro mě hlavním důvodem, proč vlastně hraju: protože chci způsobovat, aby byli šťastní. Chci, aby jim bylo skvěle, aby se dobře bavili; a já to na nich uvidím, poznám to! Lidé se při našich koncertech dobře baví a já to velice oceňuji.

Jak se to vlastně stalo? Jak ses dostala do Evanescence? Zúčastnila ses nějakého konkurzu nebo ti prostě zavolali a řekli: 'Jsi v kapele!'?

Spousta lidí tomu nevěří, ale nebyla jsem na konkurzu [smích]. Hrála jsem na dvou festivalech v Evropě, jeden byl v jižním Německu, jeden v České republice. S námi hrála oba dva dny i druhá kapela, Testament. Mají skvělého kytaristu, jmenuje se Alex Skolnick. Jsme kamarádi, je to úžasný člověk. Trávili jsme spolu hodně času a povídali si. Ptal se mě: 'tak co je ve tvém životě nového?' Říkala jsem mu o své sólové desce ["Jen Majura", 2015]. A o pár dní - nebo spíš týdnů - později jsem od něj najednou dostala velmi tajuplný e-mail. Psal mi: 'Jen, moji kamarádi tě brzy kontaktují s nabídkou, které se nedá říct ne...' Byl strašně tajuplný a pořád opakoval, že mi nemůže říct nic víc. A já jen: 'Co? Cože? Co to sakra je?' No a vážně: o tři dny pozdějijsem dostala e-mail, který začínal tímhle: 'Ahoj Jen! Jmenuju se [ten-a-ten], jsem manažer Evanescence. Rádi bychom věděli, jestli budeš mít zájem.' Hned jsem jim zavolala a řekla ano. Bylo to absolutně jasné, ani moment jsem nad tím nepřemýšlela. O pár dní později jsem letěla do New Yorku potkat se s Amy a strašně jsem se těšila. Měly jsme schůzku odpoledne v kavárně, že si popovídáme a tak... Fungovalo to mezi námi od první sekundy. Věřím tomu, protože vím, že Amy i já věnujeme pozornost podobným věcem. Souhlasím s rčením, že nepotřebuješ mít v kapele nejlepšího virtuóza, který umí perfektně hrát na kytaru - nebo cokoli jiného - když se chová jako blbec. Protože většinu turné trávíte mimo pódia. Show trvá třeba, řekněme, dvě hodiny - a vy trávíte společně celý den i v autobuse, v backstage a tak. Je velice důležité, abyste spolu vycházeli jako lidské bytosti. Amy a já jsme spolu strávily tři dny, povídaly jsme si. Šly jsme spolu do malého hudebního obchůdku, pouštěly jsme si hudbu... Po večeři jsme šly do města, abychom se více poznaly. Pamatuju si, jak jsme spolu seděly v jednom vintage kytarovém obchodě. Hrála jsem na kytaru a ona začala zpívat, přidala jsem se k ní s druhou melodickou linkou... Obě jsme se smály: 'Hej! To nezní vůbec špatně!' [smích] A v tom momentě mi najednou řekla: 'Už jsem ti to řekla?' A já jsem odpověděla: 'Co? Mám špagety na obličeji nebo tak něco?' A ona na mě: 'Dostalas práci!' Bylo to moje osobní... nevím co. Je to něco jako druhé narozeniny. Každý rok tento den slavím, protože to změnilo můj život navždy [jde o datum 7.8.2015, pozn. překl]. Jsem vděčná Amy, že si mě našla.

Spolupracovala jsi také s kapelou Equilibrium. Opustila jsi tuto kapelu kvůli povinnostem v Evanescence?

Na internetu se píše, že jsem odešla z kapely, ale to není pravda...

Ach.

A nebudu to dále nijak komentovat.

Chápu. Působila jsi také v Rage. V roce 2008, myslím.

Ano!

Jak ses k nim dostala?

Nejprve jsem jim prodávala merchandise, abych byla upřímná. [smích]

Opravdu?

Jo. Víš, já nevěřím, že by se dalo hned dostat na nejvyšší úroveň a hned pracovat s nejlepšími lidmi a odehrávat ty nejlepší show... Musíš se postupně vypracovat. Klidně od nějaké nižší pozice, aby ses seznámil s hudebním byznysem. Jsem dobrá, umím pracovat. Začala jsem pro kapelu prodávat merchandise a zažila jsem tak své první velké evropské turné. Naučila jsem se, jak to vypadá na turné a jak se dělá zvuková zkouška. Byla jsem tehdy ještě mladá. Pamatuju si, jak jednou nahrávali něco ve studiu a já jsem tam zrovna náhodou byla. Sem tam jsem jim něco navrhla: 'Hele! Proč do tohohle songu nedáte něco jako tohle, no a tenhle part tady...' Prostě různé nápady. Pamatuju si, že kluci mi na to řekli: 'OK! Běž tam a nazpívej to, hned!' A já: 'Oh sh*t!' Vždyť jsem prostě jenom řekla nějaký nápad. ten song se jmenuje 'Lord Of The Flies' a udělali jsme k němu i videoklip. Od toho dne jsem s Rage odehrála spoustu koncertů jako hostující zpěvačka. Zúčastnila jsem se skvělých festivalů a viděla jsem spoustu zemí. Moc si toho vážím! Dodnes jsem v kontaktu s Peavym [Wagnerem, zpěvákem Rage] - mimochodem, má narozeniny... Má narozeniny a já jsem na to zapomněla! Ach ne! Jestli tohle uvidíš, přeji ti opožděně všechno nejlepší k narozeninám [má je 22. prosince, pozn. překl.]! Teď mají nového kytaristu, jmenuje se Marcos Rodríguez a je úžasný. Opravdu jim přeju jen to nejlepší, protože jsou skvělí.

Popovídáme si ještě o Evanescence! Je ještě v plánu něco jiného než koncertní termíny, které budete oznamovat? Možná něco nového?

Možná... [smích]. Nikdy neříkej nikdy. No, ze všeho nejdřív, jak jsem říkala, bude v ohnisku našeho zájmu koncertování. Budeme se snažit soustředit svou energii na to, abychom předvedli fanouškům ty nejlepší koncerty. To je teď náš hlavní plán. Věřím, že Amy bude mít po skončení evropského turné další plány, ale zatím jsme se o tom nebavily příliš detailně, takže opravdu nemohu nic říct.

Moc ti děkujeme za rozhovor.

Samozřejmě. Děkuji za zájem!

Poslední slova patří tobě. Můžeš poslat vzkaz řeckým fanouškům nebo všem fanouškům Evanescence na světě.

Řecko! Nemůžu se dočkat, až se k vám podívám s Evanescence a osobně se strašně těším na svoje poprvé v Řecku. Nemůžu se dočkat, až vás všechny uvidím, miluju vás! Děkuji všem za podporu a lásku. Posílám pusu!

Moc ti děkujeme. Nemůžeme se dočkat, až se uvidíme.

Děkuji moc. Zatím ahoj!

--

Publikováno: 10.1.2017
Zdroj:
Jen Majura on Rock Overdose: “EVANESCENCE are already collecting and working on new music!
http://rockoverdose.gr/jen-majura-rock-overdose-evanescence-already-coll...

Rozhovor: Konstantinos Sotirelis
Přepis: Stergios Gkoutsidis
Překlad: rionka

Komentáře

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
Syndikovat obsah